Něco se na beton musí změnit

Beton je nepostradatelný. Než si tuto větu přečtete, použije se na světě 23 tisíc koleček betonu. A přestože ho spotřebujeme nejvíc hned po vodě a neobejde se bez něj žádná stavba, většina lidstva ho nemá v oblibě. Je to však nespravedlivá averze: beton je stavební materiál výhodných vlastností, pevný, trvanlivý a hygienický, který je možné produkovat skoro kdekoli.

Býval to materiál obdivovaný pro své konstrukční možnosti a zhruba do šedesátých let 20. století proti němu nebyly námitky. Mezitím se ovšem stal symbolem všech negativ stavebnictví: megalomanství, bezohlednosti, drancování zdrojů, korupce „betonových lobby“. Kámen, cihly, dřevo, to vše přijímá veřejnost mnohem vlídněji. „Beton budí negativní emoce. Není to k němu moc spravedlivé, je to materiál, který v dohledné době nic nemůže nahradit,“ říká Jiří Kolísko, ředitel Kloknerova ústavu Českého vysokého učení technického, kde se beton zkoumá.

Zalít Václavské náměstí

Jestli něco představuje velikášství globálního stavebnictví, je to největší betonová stavba světa, přehrada Tři soutěsky na řece Jang-c‘-ťiang. Hráz tvoří 16 milionů tun betonu a za ní se rozlévá nádrž delší než Česká republika. Z oblasti bylo ovšem nutné nejdřív přesídlit půl druhého milionu obyvatel a „zrušit“ tisíc měst a vesnic, na stavbě zahynula stovka pracovníků, voda navždy pohřbila cenné památky. Zbyla otřesená krajina, eroze a sesuvy půdy kolem přehrady vyžadují neustálé zásahy a ještě více betonu. Právě na Čínu připadá téměř…