Biochemie je překrásná katedrála, kterou stavíme z pečlivě opracovaných kamenů. Každý termín musí být přesně definován. Nejprve namalujeme na tabuli vzorec aminokyseliny. Pak spojíme dvě aminokyseliny dohromady a předvedeme, co je peptidová vazba, co je N-konec a C-konec. Postupně začíná příběh. V plicích se s hemoglobinem něco stane a v kapilárách zase něco jiného. Čistá krása, kámen za kamenem budujeme město.
Kupodivu, v etice tomu tak není. Zde se každý cítí povolán používat termíny velkoryse, jaksi „z voleje“, podle nálady a jak jde život. Slavný lékař napíše článek, hezký článek, a skromně připíše, že vždy dodržoval etické a morální principy. Teď ta moje otázka. Ví prosím někdo ze čtenářů, co by to tak ty etické a morální principy mohly být, a když, tak jaký je mezi nimi rozdíl? Nebo že by to napsal slavný lékař jen tak, že to hezky zní?
Jiný vědec píše o svém svědomí, kterým se vždy řídil. Tak to přečtu a ptám se studentů, zda někdo neví, co to svědomí je?
Chvíle ticha. „To je takový hlas,“ zazní pak z pléna. „Hlas, aha,“ ptám se, „ale – kdo volá? A mám se opravdu rozhodovat podle svých vnitřních hlasů? Není to trochu riskantní?“ obávám se.
Nebo když byl před časem navržen zákon o eutanazii, slovo eutanazie se v něm kupodivu nevyskytlo, byl to zákon o důstojné smrti. A je to. Víte prosím někdo, co je to důstojnost? Rodím se s tím, nebo to dostávám během života? S věkem třeba? A důstojná smrt? Nechci si z toho dělat legraci, ale co přesně to je? Že mám třeba…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu