Za ruku s Cavem

Jak mám odpustit někomu, koho miluji, ale udělal něco opravdu hrozného? Jak dlouho budu osamělá? Mám za sebe velmi špatný pocit, neshledávám na svém těle nic pozitivního, nesnáším pohled do zrcadla a moc tím trpím. Připadá mi, že všichni jsou lepší než já, přestože jsem ve svých šestnácti už udělala pár důležitých věcí. Jak se mám chovat? Co mám pro sebe udělat?…

Tohle nejsou úplně otázky, s nimiž by se člověk obracel na rockovou hvězdu, ale přesně na ně Nick Cave fanouškům na svých stránkách The Red Hand Files odpovídá. Píše jim v dlouhých odstavcích, poctivě a s maximální upřímností, jakou málokdy pustil do stovek svých interview. Tázající se na něj obracejí s důvěrou, protože on sám na otázky spojené s životními pochybnostmi, zlomeným srdcem a zuřícími démony hledá ve svých písních odpovědi už téměř čtyřicet let. Nejnověji na krásném albu Ghosteen, kde bolest a zoufalství ze ztráty nachází vyhojení v podobě empatie a víry, že přijde smíření.

Písně Nicka Cavea se vždy vydávaly do temných zákoutí lidské duše a mysli. Někdy to působilo jako fasáda, ovšem po smrti jeho syna Arthura v roce 2015 veškeré zbytky dekadentní stylizace padly. Cave mluví a zpívá o bezmoci s brutální obnažeností a své posluchače vede do hloubi nejistoty s sebou. Je to výprava do černého lesa, ale průvodce Cave drží účastníky za ruku, aby se všichni bez újmy vrátili na světlo – příznačně se jeho web jmenuje The Red Hand Files.

Při poslechu Cavea zakoušíme tíživé emoce, které nás…