Takové australské předměstí

Chudé předměstí queenslandského Brisbane osmdesátých let. Popkultuře vládnou videokazety, Schwarzenegger a Hvězdné války, ale v ulicích obývaných převážně polskými a vietnamskými uprchlíky a Aboridžinci vládne mezi gangy obchodujícími s fetem skutečný boj. Sem zasadil děj svého loňského debutu Kluk spolkne vesmír uznávaný australský žurnalista Trent Dalton – který tu sám vyrůstal a později také vedl s lidmi ze zdejší nejnižší společenské vrstvy řadu rozhovorů.

Jeho volně autobiografickými hrdiny jsou dvanáctiletý Eli Bell a jeho bratr August, který nemluví (dnešním pohledem nejspíš autista). Žijí s milující matkou a otčímem, kteří v malém kšeftují s heroinem, v němž sami jedou, a oscilují tak mezi nadějemi a zoufalstvím. Dokud je nedostihne jak trestající ruka tzv. velké ryby, když si chtěli něco ulít stranou, tak zákon, a oba sourozence převezme věčně opilý otec. Chůvu jim dál dělá jistý kriminálník a Eliho udržují při životě jen jeho svérázné rady typu před světlem a stínem neutečeš, ale hlavně odhodlání pomstít otčímovo záhadné zmizení (rozuměj smrt) a velký sen: stát se novinářem a získat krásnou, inteligentní a úspěšnou holku, k níž vzhlíží.

Anglofonní kritici Daltonův příběh zasvěcení do dospělosti srovnávali s Pravidly moštárny Johna Irvinga či s Příšerně nahlas a k nevíře blízko Jonathana Safrana Foera, kde je konfrontace mezi dětskou nevinností a krutostí světa zrovna tak drastická a náhlá. Kluk však koketuje i s…