Poslouchat režim a Karla Gotta
Po organizovaném klidu na práci přichází čas na organizovaný státní smutek
Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Ivan Martin Jirous, Jiří Kolář, Miloš Forman, Věra Chytilová, Karel Kryl, Karel Nepraš, Jan Tříska, František Vláčil, Pavel Tigrid… Při odchodu ani jednoho z těchto velikánů naší kultury 20. století (a nepřeberně dalších) se naše polistopadová politická reprezentace pozůstalým nijak nevměšovala do toho, jak by mělo vypadat smuteční rozloučení s jejich blízkým. Za posledním příkladem státního dohledu nad pohřbem skutečně nenahraditelné kulturní osobnosti (ctitelé herce Vladimíra Menšíka, kterého ministr kultury pohřbíval v roce 1988, prominou) se tak musíme vrátit až do roku 1986.
Tehdy komunistická vláda rozhodla za přísné asistence StB sama pohřbít laureáta Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta, aby předem zabránila případné protirežimní manifestaci, neboť básník podepsal Chartu 77. Závěrem tohoto týdne nás tedy čeká historický okamžik. A také historický zlom: se státními poctami bude pohřben zpěvák, který před dvaačtyřiceti lety svou tváří naopak zaštítil pamflet odsuzující Seiferta a všechny statečné chartisty. Na památku Karla Gotta bude navíc v sobotu vyhlášen státní smutek a české vlajky budou na veřejných budovách viset na půl žerdi.
Čech se přizpůsobí
O Gottově nepopiratelném přínosu české hudební, potažmo kulturní scéně se můžete dočíst na str. 57–61. I kdyby byl ale jeho tenor sebelepší, nikdy by zpěváka nedostal do zcela výjimečné pozice, kdy česká vláda schválila jen pár hodin po jeho smrti Gottův státní pohřeb v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
