Novináři nemají sjednocovat společnost

Vedl jste řadu let britskou stanici BBC, nyní stojíte v čele listu The New York Times (NYT), tedy v prvním případě veřejnoprávní médium, v druhém soukromé…

… ale obě organizace mají společné to, že je pro ně klíčové jejich poslání.

Jak se dnes nicméně liší postavení veřejnoprávních a soukromých médií?

Myslím, že ten rozdíl je jinde. The New York Times dnes vydělávají, je to komerční firma kótovaná na newyorské burze, ale zároveň je pro ni nesmírně důležitý veřejný a občanský význam novinařiny, a v tom se podobá médiu veřejné služby. Myslíme si, že nejlepší cesta, jak zachránit žurnalistiku ekonomicky, je vyrábět skvělé noviny. Stále proto navyšujeme počty novinářů, kteří pro nás pracují – dnes máme v redakci zhruba 1750 lidí.

To je nejvíce v dějinách listu, že?

A je to o 300 lidí více, než kolik jsme měli před sedmi lety, kdy jsem do NYT přišel. Takže na vaši otázku obvykle odpovídám, že je pozoruhodné, nakolik jsou si obě organizace navzájem podobné, spíše než v čem se liší. I když jsou tam samozřejmě rozdíly.

Ve střední Evropě i v Česku se však v posledních letech vede debata, jestli veřejnoprávní média vůbec potřebujeme. Takže – potřebujeme?

Zejména v zemích s malým publikem a často také jazykovými omezeními zaručují média veřejné služby, že každý dostane alespoň nějakou porci vysoce kvalitních zpráv a dalšího obsahu. Samozřejmě velmi záleží na kvalitě vysílání a nezávislosti média, to se liší země od země všude na světě. A velmi záleží také na celkových okolnostech, tedy zda má země silnou občanskou společnost či tradici nezávislého veřejnoprávního vysílání.

Jak mají pojištěnou nezávislost soukromé NYT?

Společnost je většinově vlastněna rodinnou nadací rodiny Sulzbergerů, jejímž cílem je uchovat vysoce kvalitní, nezávislou novinařinu, a uchovat ji navždy, právě kvůli riziku, že by s novým majitelem kvalitu a nezávislost ztratila. A firmu díky tomu de facto nelze prodat, i když akcie společnosti samozřejmě prodávat lze.

Někteří politici na vás často a tvrdě útočí. Jak tomu čelíte?

Ano, The New York Times jsou neustále napadány politiky zleva i zprava, ale zejména republikány a prezidentem Donaldem Trumpem. Zároveň ale žijeme v zemi, která má velmi silnou tradici nezávislé novinařiny a ctí první dodatek ústavy zaručující svobodu slova. A navíc jsme na tom velmi dobře ekonomicky, takže na tyto útoky odpovídáme tak, že zkrátka najmeme více novinářů, především těch investigativních. Některé prezidentovy výroky nicméně jdou za hranu, zejména když nás nazývá „nepřáteli lidu“, což ve většině zemí je termín nabitý velmi negativním významem. Před několika týdny nás dokonce označil za „zrádce“, což opravdu není vhodné, zejména když si uvědomíme, že žijeme ve světě, kde jsou novináři napadáni, a dokonce zabíjeni.

Snažíte se dělat něco, co by kritickou část společnosti přesvědčilo, že nepřáteli lidu nejste?

Nemyslím, že to je naše práce. Naše práce – a podle mě také nejlepší reakce na polarizaci společnosti – je vyrábět kvalitní noviny, což znamená pokrývat zpravodajsky celé území Spojených států, široké spektrum životů, zkušeností, ideologických pohledů. A snažíme se o to i na komentářových stránkách. Komentáře v NYT byly vždy liberálně laděné, nicméně názory v tzv. op-ed sekci měly a mají jiné vyznění. Ta zkratka mimochodem doslova vyjadřuje, kde jsou tyto názory k nalezení v novinách – je to stránka naproti (opposite) komentářům, které vyjadřují stanovisko listu. V poslední době se soustředíme na to, aby se na op-ed stránce objevovalo mezi dalšími názory více konzervativních hlasů, a to včetně těch silně konzervativních. Chceme poskytnout čtenářům objektivní zpravodajství a široké spektrum názorů a pohledů na věc. Je jasné, že přes noc všechny nepřesvědčíme, zejména v takto polarizované době, ale jsme velmi trpěliví. Nakonec existujeme celých 170 let a budeme dál dělat to co doposud – pomáhat lidem, aby rozuměli světu.