Záhada rybího tuku

Nemoci srdce a cév jsou vůbec nejčastější příčinou úmrtí člověka na planetě Zemi, a snad proto se těší takovému zájmu všemožné způsoby, jak jim předcházet. Pochopitelně – hlavně ty nenáročné. Uběhnout každé ráno pět kilometrů nebo nahradit hamburgery zeleninou vyžaduje jistou disciplínu. Naopak spolknout u ranní kávy pilulku s potravinovým doplňkem zvládne každý, a lidstvo tedy po zázračných tabletkách nevyhnutelně touží.

Hvězdou těchto jednoduchých nadějí se v posledních dekádách staly doplňky obsahující rybí tuk, respektive tzv. omega-3 mastné kyseliny v něm rozpuštěné. Doporučovaly se jako prevence srdečních potíží a podle statistik je polykala například téměř desetina všech Američanů. Dnes se ovšem rybí tuk stává spíše symbolem toho, jak těžké je prokázat, co v oblasti zdraví doopravdy pomáhá.

Zdraví masožravci

Příběh začíná na severu ledového Grónska v době, kdy jsou ledovce ještě tvrdé jako sklo a Donald Trump ani neví, kde ta země leží, natož aby ji chtěl koupit. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let cestují dva dánští vědci po grónském pobřeží směrem vzhůru s cílem prozkoumat, jak vypadá zdraví společnosti, která dostala přezdívku „nejmasožravější na světě“. Místní Inuité se živí výhradně masem ryb a dalších mořských živočichů, jak badatelé z kontinentu ovšem záhy zjistí, jednostranná dieta jim nečekaně prospívá. Polární domorodci trpí jen minimálně infarkty nebo mrtvicemi a příslušná měření ukážou, že jejich cévy jsou zaneseny tukem méně než ty…