Mladí proti Putinovi

Na moskevském sídlišti poblíž stanice metra Nachimovskij prospekt stojí mezi paneláky a dětskými hřišti skupina nízkých budov obehnaná ostnatým drátem a hnědým plechovým plotem, na němž visí modro-žlutá cedule s nápisem „Specprijomnik No 1“. Je předposlední srpnový pátek osm hodin ráno a před bránou do oploceného objektu postává dvacítka novinářů. Přilákala je sem zpráva, že ze vrat této zvláštní vazební věznice by měl každou chvíli vyjít na svobodu Alexej Navalnyj, politický aktivista, široko daleko nejznámější kritik prezidenta Vladimira Putina a nekorunovaný král ruské opozice. Naproti vězeňské bráně stojí nachystaný policejní autobus a přítomní novináři si krátí čekání úvahami o tom, jestli bude Navalnyj hned zase zatčen. Většina přítomných pracuje pro zahraniční média, jsou tu také novináři z hrstky nezávislých domácích redakcí, ruská státní média propuštění hlavního kritika režimu ignorují.

Propuštění Navalného je rituál, který většina přítomných reportérů už zažila – v posledních několika letech byl uvězněn více než desetkrát a ve vazbě strávil stovky dnů. Dnešní situace v sobě přesto nese nádech mimořádné události. Přichází totiž na konci bouřlivého léta, během kterého Moskva zažila největší pouliční protesty od velkých protivládních demonstrací před sedmi lety. Od půlky července pět týdnů v řadě chodily každou sobotu desetitisíce Moskvanů do ulic protestovat za demokratické volby. Chtěli vyjádřit nesouhlas s tím, že ze zářijových voleb do moskevského městského zastupitelstva byli vyloučeni kandidáti občanské opozice, aby nic nemohlo narušit celostátní monolit vládnoucí strany Jednotné Rusko. Byl to právě Navalnyj a několik vyškrtnutých kandidátů, kteří stáli v čele těchto protestů. Policie Navalného a spol. týden po výbuchu nepokojů pozavírala, demonstrace však pokračovaly dál i bez většiny lídrů a navzdory tvrdým policejním zásahům, při nichž byly zadrženy tisíce lidí. Na konci srpna však protesty postupně zeslábly, až ustaly docela a situace ve městě se zklidnila. Ve vzduchu visí otázka, zda protestujícím přece jen nedošel dech vinou nepřítomnosti lídrů – a jestli jim ho tedy propuštění hlavního opozičníka opět nevrátí.

Když se pár minut po půl deváté otevře vězeňská brána a z ní vyjde vysoký muž v mikině s kapucí a sportovní taškou přes rameno, novináři ho vítají potleskem. Hladce oholený Navalnyj se usmívá do televizních kamer, děkuje všem odvážným lidem, kteří se účastnili demonstrací, děkuje i kandidátům, kteří organizování protestů převzali po jeho zatčení. „Jsou to frajeři, v nich vidíme nastupující novou generaci opozice,“ říká. Skutečnost, že současný ruský režim už kriticky smýšlejícím lidem ani nedovolí jít do voleb a protesty brutálně potlačuje, podle Navalného svědčí o tom, že Putin a jeho lidé mají velký strach. „Jsme svědky posledního stadia degradace tohoto režimu. Už ani nepustí kandidáty k volbám. Bojí se, hrozně se bojí,“ míní Navalnyj. „Nepochybuji o tom, že vlna protestů bude pokračovat. My zvítězíme,“ dodává bojovně. Pak přejde na druhou stranu ulice, a když pochopí, že se ho policisté stojící na chodníku nechystají zatknout, nasedne ke svému šoférovi do nastartovaného roveru a odjíždí pryč.

Navalného sebevědomý optimismus i letošní nebývale silné protesty navozují dojem, že Rusko stojí na prahu velkých změn; jiní představitelé opozice jsou však k takovému závěru mnohem skeptičtější. Všichni se však shodují na tom, že právě končící moskevské léto ukázalo, že přinejmenším část Rusů se přestala bát vyjádřit svůj nesouhlas, politická opozice se pod tlakem sjednotila a zároveň našla nové, výrazné tváře.