Česko si navyklo, že naším příspěvkem k ochraně světové přírody bývá ponejvíce ochrana přírody v Česku. Možná je načase, abychom se postarali o víc.
Chudnutí přírody patří k největším a nejnevratnějším ztrátám našeho světa. Vědci soudí, že vymírání fauny a flóry běží o jeden až dva řády rychleji než přirozená obměna druhů; rychle mizí prachobyčejný hmyz i spektakulární stvoření jako nosorožci nebo lidoopi; před očima se nám rozpouští a vypouští magická divočina džunglí či savan. Proměna počíná hned za domácími dveřmi. Nicméně biologické zákonitosti a kudrlinky historie svorně přivodily, že nejvíc z přírodního odkazu skrývají ostatní kontinenty. A hlavně na ostatních kontinentech o něj také přicházíme.
Česko pomáhá o něj pečovat. Potíráme pašování vzácných exotických zvířat. Zoologické zahrady, univerzity a velké i maličkaté neziskovky dělají za hranicemi kvanta skvělé práce. Ledaskde pomohly peníze, které stát dává na rozvojovou spolupráci. Ministerstvo životního prostředí se účastní mezinárodních konvencí. Jenomže stačí jako náš příspěvek roztříštěné iniciativy? Možná bychom si mohli vybrat některou dílčí součást světového přírodního dědictví a vzít si starost o ni za státní úkol.
Británie se takhle před pár lety rozhodla, že k prioritám národní diplomacie přiřadí ochranu slonů. Soustředila na ni své peníze, lidi i globální kontakty a opravdu pomohla. Dobře: velká a zámožná země s prestiží byvalé imperiální velmoci možná není realistický vzor. Ovšem pětimilionový…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
