Limity a rekordy v Moskvě

Jste připravení jít kvůli boji za svoje práva do vězení?“ zeptal se v sobotu 20. července z pódia známý ruský aktivista Alexej Navalnyj. „Ano!“ zakřičeli účastníci více než dvacetitisícové demonstrace v centru Moskvy. Mezi lidmi protestujícími proti omezování lokálních voleb byla také Irina Nikolova, šestadvacetiletá účetní ve středně velké logistické firmě. „Myslím to vážně. Úřední drzost už je moc velká. Tak mě zkrátka seberou a zase pustí,“ říká do telefonu účastnice největších moskevských protestů za posledních sedm let.

O týden později, v sobotu 27. července, Irina spolu s několika tisíci dalších ukázala, že to nebylo jen chvilkové odhodlání: nepovolenou demonstraci před moskevskou radnicí tentokrát tvrdě rozehnala pořádková policie, 1300 účastníků skončilo podle nezávislých pozorovatelů v policejních antonech (oficiální údaj je o tři stovky nižší), v horších případech i krvavě potlučení. Irina Nikolova měla štěstí a nebyla mezi nimi. Ani Navalnyj, jehož spolu s desítkou předních ruských opozičníků policie uvěznila předem. V zadržovací cele pak utrpěl podivnou příhodu, kterou vězeňští lékaři označili za alergickou reakci a Navalného doktorka za možnou otravu. Podle všeho ji přežil bez následků a vyzval k dalším shromážděním, opět i bez souhlasu radnice a znovu v centru hlavního města. Měla se uskutečnit o minulém víkendu (tedy po uzávěrce tohoto vydání Respektu) a Nikolova na ni chtěla opět vyrazit. „Mám strach z násilí, ale zároveň cítíme, že ať se stane cokoli,…