Přelogováno

Na začátku roku rozeslal Nejvyšší soud České republiky péefka s novým logem. Kresba s bohyní spravedlnosti ovšem rozpoutala nečekanou vlnu negativních reakcí grafických designérů. Vyčítají logu, že je zastaralé a kresba příliš detailní, což je v protikladu k symbolické řeči logotypů, zaráží je volba písma, které se nehodí k archaickému obrázku. „Dal bych to k soudu,“ vtipkoval jeden z diskutujících na serveru pro grafiky a typografy Font.cz.

Přestupky proti zákonům grafického designu ale nejsou to nejdůležitější. Když na konci loňského roku zjišťovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění, jaká je důvěra občanů ve vládu, více než polovina respondentů zaškrtla, že jí „nevěří“ nebo „spíše nevěří“. Důvody budou jistě závažnější než špatná vizuální kultura. Grafické materiály a weby státních úřadů však jejich důvěryhodnost rozhodně nezvýší. „Instituce státu se prezentují, jako kdyby to byly různé firmy. Každý má jiný grafický design a jiné logo,“ říká Kamila Matoušková z agentury Czechdesign.

„Ten vizuální chaos dává vzkaz o zmatku a nekoncepčním uvažování v nejvyšších patrech našeho státu,“ dodává Kateřina Přidalová, která o grafickém designu píše a přednáší.

Vizuální záplava

Česká vláda má čtrnáct ministerstev. Každé má svoje logo – každé je z jiné doby, od jiného autora, většinou jsou vybraná spíš náhodně, často se mění (viz rámeček). Nejednotná je i grafická komunikace uvnitř rezortů. Tak třeba zmíněný Nejvyšší soud. Na některé tiskoviny hodlá…