Blahodárný death metal

Na úvod trocha poezie: „Oči se boulí z jamek ven, / každým máchnutím svého kladiva / roztřískám tvoji zatracenou hlavu,  / až mozek prosákne prasklinami / a krev se rozteče.“

Pokud máte slabší žaludek a malinko teď blednete, omlouváme se. Zmíněná ukázka z oblíbené písně Hammer Smashed Face (Tvář rozmlácená kladivem) od skupiny Cannibal Corpse (Mrtvola kanibala) byla bohužel nezbytná pro pochopení následujících převratných zjištění. Totiž: hudební žánr death metal, jehož jsou citovaní kanibalové hvězdnými představiteli, své fanoušky uklidňuje, přináší jim radost a pocity transcendence. Tyhle čerstvé objevy zásadně obracejí zažitý pohled na agresivní rockovou hudbu, kterou většinová společnost ještě donedávna podezřívala z devastujícího vlivu na psychiku mládeže.

Hudba k vraždění

Death metal, jenž patří k nejbizarnějším odnožím metalové hudby, skutečně není na první poslech nic vábného. Hutné riffy podladěných kytar doprovází strašlivé chrčení textů, v nichž se to hemží násilím, mrtvolami, tělesnými šťávami, znásilňováním nebo rovnou genocidou.

Prodej alb výše citované skupiny Cannibal Corpse svého času na deset let zakázala Austrálie, na koncertech v Německu nesměli pánové v černém hrát některé své písně (třeba Nekropedofila nebo Posmrtnou ejakulaci) a konzervativní senátor Bob Dole je v rodných Spojených státech označil za národní hrozbu. Členové o něco méně brutální, leč mnohem slavnější kapely Slayer se pak na sklonku tisíciletí dokonce ocitli před soudem…