Čím si kouč Jürgen Klopp podmanil fotbalovou planetu

Fotbalisté Liverpoolu v sobotu po čtrnácti letech a pošesté v historii vyhráli Ligu mistrů. Svěřenci Jürgena Kloppa ve finále v Madridu porazili anglického rivala Tottenham 2:0. Při této příležitosti odemykáme profil trenéra Kloppa, architekta tohoto úspěchu a zřejmě nejoblíbenějšího fotbalového kouče planety. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem:

Jeho svěřenci právě v důležitém utkání prohráli 0:3. Je první květnový den roku 2019 a vidina postupu do finále Ligy mistrů se ztrácí v mlze. Poražený trenér Liverpoolu Jürgen Klopp přesto po zápase s Barcelonou vypadá jako spokojený muž: „Řekl jsem hráčům, že jsem na ně hrdý. Byl to nádherný večer.“ Tým bojoval, dokonale plnil domluvenou taktiku a nepovedl se jen výsledek. To se stává.

O týden později před odvetou prý německý kouč svým hochům v šatně řekl to, co bylo nabíledni. Šance na postup do finále nejdůležitější klubové soutěže je minimální, museli by španělského favorita porazit o čtyři branky. Ale malá naděje existuje. „Jestli to vůbec někdo může dokázat, tak právě vy,“ burcoval Klopp svůj tým. Následoval večer, který si příznivci kopané budou pamatovat léta. Liverpool slavné Barceloně nastřílel čtyři góly a stejně jako loni postoupil do finále. Nikdo nepochybuje o tom, že živly na trávníku rozvířil právě Jürgen Klopp, momentálně zřejmě nejoblíbenější fotbalový kouč planety.

Vytvořit rodinu

Velcí trenéři do svých klubů nepochybně vnášejí své vyhraněné charaktery. Sir Alex Ferguson byl ze staré školy, tvrdý a přísný. Na hráče Manchesteru United řval, až jim z toho vlály vlasy, a tato zarputilost se přenesla na hřiště. Arsène Wenger působil jako elitářský profesor a jeho svěřenci z Arsenalu Londýn hráli jemný, elegantní fotbal plný krásných kombinací, kterým mnohdy chyběla rozhodující touha po triumfu. Brilantní stratég José Mourinho rád shazoval soupeře, jako by ho bavilo být neoblíbeným, a zápasy své Chelsea vyhrával přísnou, mezi nezaujatými diváky nepopulární defenzivou. Josep Guardiola platí za fotbalového filozofa, jehož úspěch je založen na propracovaném systému, který jako učitel hráčům vštěpuje, a mimořádně detailní analýze dat o jejich chování na hřišti.

„Jsem naprosto normální chlapík z vesnice ve Schwarzwaldu. (…) S žádnými génii se nesrovnávám,“ prohlásil v roce 2015 Jürgen Klopp při první tiskové konferenci v Liverpoolu. K normalitě má však daleko. Během zápasů vypadá, jako by u trenérské lavičky prováděl tanec svatého Víta. Divokými gesty diriguje hru a po důležitých gólech se propadá do nekontrolovaného rauše radosti. Živelný je i styl jeho týmu. Jakmile ztratí míč, tak soupeře napadá a snaží se ho získat zpět, bojuje, běhá, provádí rychlé, pro diváka neočekávané akce.

Kouzlo Jürgena Kloppa nespočívá ve vymýšlení složitých herních systémů. „Především vytváří rodinu. Třicet procent je taktika a sedmdesát procent teambuilding,“ řekl nizozemským novinářům Pepijn Lijnders, který je v Liverpoolu jedním z asistentů. Se svěřenci si Klopp tyká, pořád vtipkuje, zajímá se o ně, brání je před tlakem médií a mistrovsky je motivuje.

Podařilo se mu fotbalové rodiny vybudovat už ve svých dvou předchozích působištích. V týmu FC Mohuč sám jedenáct let hrál a na přelomu tisíciletí z kapitána týmu plynule přešel do role trenéra. Velmi brzy mužstvo vytáhl z druholigového průměru do první německé ligy. Vydržel sedm let, a i když tým nakonec opět sestoupil, na rozlučku na náměstí přišlo patnáct tisíc lidí a Klopp se při děkovné řeči nekontrolovaně rozplakal.

Svůj druhý tým, Borussii Dortmund, přebral na pokraji bankrotu a dovedl ho ke dvěma německým titulům a do finále evropské Ligy mistrů. I se zdejšími příznivci se loučil po neúspěšné sezoně se slzami dojetí. A nyní podobným způsobem na vrchol anglické a evropské kopané vrátil Liverpool, ačkoli teď na práci, kterou kdysi v Mohuči dělal sám, má tým více než dvaceti asistentů.

Podobně jako Dortmund je to legendární klub z dělnického, ekonomickými problémy stíhaného města. A podobně jako v Dortmundu Klopp spoléhá na fotbalisty, kteří nepochybně oplývají velkým talentem, ale dosud neplatili za světovou extratřídu. Má schopnost rozpoznat jiným skrytý potenciál a vsadit na houževnaté charaktery, které se pod jeho vedením mění v superhvězdy.

„Vždycky se s hráči sejdu a podle toho se rozhodnu. Mám dobrý čuch na lidi,“ řekl loni deníku The Guardian a konkrétně pohovořil o prvním setkání s Egypťanem Mohamedem Salahem, největší hvězdou jeho týmu. „Byl to vynikající pokec. Je otevřený, pořád se směje. Má šílené lokny, ale je to vážně milý kluk. Působil také mnohem vyspěleji, než by člověk podle data narození řekl. Jen dvacet čtyři let? Wow. Bavili jsme se tři hodiny o všem možném, o mojí rodině, o jeho rodině a nakonec jsme uzavřeli dohodu.“

Ve svém úsudku se prý Klopp, mimochodem silně věřící protestantský křesťan a mimo stadion nesmírně klidný člověk, málokdy spletl: „Idioti obvykle neumějí zakrýt, že jsou idioti.“ A nemá prý smysl mít v týmu idiota jen kvůli tomu, že kope o něco lépe než ostatní. Největší hvězdy Liverpoolu jsou cizinci, Klopp ale hodně sází na rodáky z britských ostrovů. „Když budu mít dva hráče na stejné úrovni, dám vždycky přednost Angličanovi. Umí snáz cítit historii klubu a drží atmosféru na výši.“

Podobný přístup v anglických velkoklubech razí jen trenér Tottenham Hotspur. A právě proti němu se 1. června Jürgen Klopp pokusí o největší trofej své kariéry.