Dopis z Nepálu

Malá jídelna horské ubytovny Angel View Point Hotel září novotou. Uvnitř odříkávají mantry tři lamové, venku provoňují vzduch hořící větvičky keře sang. Probíhající rituál požehnání je záchvěvem prastarých časů. Dnes v noci bude buddhistický svátek plnosti, těšíme se na výhled na majestátní hory za úplňku. Už přes den je snový, téměř osm tisíc metrů krásných a hrozivých skal Annapurny II je, co by kamenem dohodil. Je to trochu jiný pocit než výhledy v Beskydech, člověk musí výrazně zaklonit hlavu.

„Dáte si čaj, kafe, jablečný koláč? Omlouvám se, ještě nemáme teplou sprchu ani wi-fi,“ říká mladý sympaťák Kharma slušnou angličtinou. Kamenná vesnička Ghyaru (3670 m n. m.) se nachází v polovině nejproslulejšího a nejkrásnějšího nepálského treku. Ročně jej projde neuvěřitelných 27 tisíc výletníků, okolní region navštíví 150 tisíc turistů. Číslo roste ročně asi o 20 procent, přibývají také místní turisté ze vznikající nepálské střední třídy i návštěvníci z „nových“ zemí, kde hospodářský růst teprve v posledních letech umožnil lidem cestovat.

Potkáte tu Malajsijce, Chilany, Senegalce. Trasa okolo vrcholů Annapuren nabízí v lehce dostupném balíčku vše, co se od Himálaje očekává – strmá údolí, visuté mosty přes divoké akvamarínové řeky, dramatické výhledy, kouzelná městečka a vesnice po celé trase. I Ghyaru působí na první pohled pohádkově, pro místní to ale žádná Šangri-la není. Na mikroúrovni se tu děje to samé, co dělá globalizace s celým světem.

Z původních 150 obyvatel…