Čtenář v domácím hospici

Dobrá smrt: pojem, jímž křesťané označují odchod ze světa, na který se umírající může připravit, smířit se s Bohem. Smrt klidná, nedramatická. Těžko z ní vytěžit zápletku. Naopak špatná smrt, náhlá, dramatická, je něco zcela jiného; co by si bez ní beletrie počala. Přesto si Aleš Palán jako téma své nové knihy zvolil smrt dobrou.

Pracovnici domácího hospice Emě ráno zvoní telefon. Boris Neomytka má pocit, že jeho matka je na tom zle, a rád by jí uspořádal Štědrý den, kterého se chtěla dožít. Ema má volno, ale k rodině ji pojí vzpomínky. S kocovinou a vědomím, že ji nečeká lehký den, vyráží z domu. Musí být oporou labilnímu Borisovi, zajistit paní Neomytkové bezbolestný odchod a zabránit studentce fotografie Zuzaně, aby ji zařadila do projektu Miss exitus – série snímků právě zemřelých. Palán se tematikou domácích hospiců zabývá řadu let, loni vyšel jeho rozhovor se zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou. Tady zkušenosti přetavuje do čtivé a výjimečné beletrie. Ne že by v češtině nebyly knihy s touto tematikou, Palán má však díky popularitě šanci dostat ji k širší veřejnosti. Čehož si je vědom. Miss exitus přesto není primárně didaktická, jen skrze vyprávění nenásilně dávkuje užitečné informace o chování k umírajícím i jejich blízkým. A na postavě Zuzany ukazuje, jak tenká je hranice mezi dobrým úmyslem a exploatací.

Navíc autor zvolil málo užívanou du formu: „Co si budeš jednou vyčítat ty? Včerejšek, rozchod s Emilem? To ne, to je jen bolest,…