Zastřelil bych Švejka

Koncem devadesátých let jste byl zpravodajem týdeníku The Economist v Praze. Jak na tehdejší Česko vzpomínáte?

Byl jsem svědkem toho, jak civilizovaný národ dostal šanci zlepšit své školy, vyčistit řeky, proměnit práci policie. Centrální banka byla dobře vedená, koruna stabilní, země šla kupředu. Osobně mě vedle těchto změn bavilo pozorovat, jak silné je rakousko-uherské dědictví, jak dokázalo přetrvat i dekády komunismu. Třeba ve státní správě. Za její úroveň mohou být mimochodem Češi vděční. Jasně, na ministerstvech člověk nenacházel právě dynamické a progresivní prostředí; záclony, křesla a stejný druh kávy tam patrně byly už v sedmdesátých letech. Ale přesto státní správa nějakým způsobem spolehlivě fungovala, a to výrazně lépe než v jiných postkomunistických státech. Také jsem si všímal, že kvalita zdejších politiků nesnesla srovnání s úrovní zdejších chirurgů, architektů, zubařů či stavbařů. Druh lidí, který se v západních zemích veřejně angažoval, tu zjevně nechtěl mít s politikou nic společného.

Do Česka jste se po mnoha letech na delší čas vrátil, působíte od předminulého roku v Centru umělé inteligence FEL ČVUT v Praze. Jak se Češi od počátku tisíciletí změnili?

Infrastruktura je lepší, a to i v provinčních městech, lidé více cestují, stoupla úroveň restaurací… Chci vyznít spíš pozitivně, ale myslím si, že ani zdaleka nenaplňujete svůj potenciál. Cítím tu dva problémy. Češi si myslí, že jsou malí – to není pravda, malé je třeba Estonsko. Jste středně velkou zemí, srovnatelnou s Nizozemskem. A zadruhé si Češi myslí, že jsou chudí, což samozřejmě také není pravda. Myslím, že právě kvůli těmto mylným představám nemáte moc jasnou představu o tom, jaká je vaše role ve světě. Máte tolik obyvatel jako Švédsko – a teď si srovnejte dopad Švédska a Česka na mezinárodní dění.

Co s tím?

No, kdybych mohl udělat jednu věc, tak bych vzal pušku a zastřelil Švejka. Vím, že zjednodušuji, ale řekl bych, že v české duši probíhá manichejský souboj mezi cynickým Švejkem a odpovědným, idealistickým Čapkem. Vždycky jsem Švejka nesnášel. V době svého sepsání dával smysl, probíhala zbytečná válka, Češi a Slováci trpěli a umírali v rakousko-uherské armádě. Ale tenhle Švejk nepatří do 21. století. Nejlepší pro český národ by bylo zbavit se ho.

Když kancléřka Angela Merkel předloni navštívila Pražský hrad, tak jí Miloš Zeman daroval německý překlad Švejka.

Proboha, to ve mně vyvolává stejné pocity jako škrábání nehtů na tabuli. Vždyť ve Švejkovi je obsažena nechuť k odpovědnosti a rezignace na jakoukoli úroveň. Neříkám, že by se z Čechů měli stát Prusové, ale mohou být lepší, než jací jsou dnes.

Proč by to měli chtít?

Když chcete být součástí globálního společenství, sledovat hollywoodské filmy, dovážet věci z Číny, tak máte odpovědnost investovat do udržitelné budoucnosti lidstva jako živočišného druhu. Je třeba si klást čapkovsky odpovědné otázky po tom, jak mohou Češi přispět světu. Samozřejmě že Češi nemohou změnit svět – jenže pozitivní posun planety probíhá jen formou řady malých rozhodnutí a kroků správným směrem. Každá země k nim může přispět, jinak nahrává tomu, že se planeta vyvíjí špatným směrem.

Ale jak začít?

Někdy si říkám, že Češi sami sobě pořádně nevyprávěli a neprodali svůj vlastní příběh. Vlastně by bylo smysluplné věnovat čas a peníze na budování značky Česka a pak ji představit světu. Nemyslím teď reklamy na romantickou Prahu, ale něco hlubšího – Česko je domovem robota, rakousko-uherského inženýrství, to je hluboké dědictví. Zatím podle mě nedoceňujete věci, ve kterých jste dobří. Vždyť skoro každé provinční české město dobře funguje.

Mnoho let jste vedl kancelář The Economist ve východní Africe. Kde tedy vidíte český potenciál?

Češi jsou skvělí inženýři. Jste i v evropském srovnání prvotřídní inženýrský národ, technická společnost. Kvalita zdejší matematiky, fyziky, výpočetní techniky je vysoká, to je skvělý základ pro úspěch ve 21. století. Potřeby chudých zemí jsou tak velké, že máte luxus vybrat si nějakou strategickou prioritu. A já ji vidím právě v inženýrství v širším smyslu – tedy v agroinženýrství, ve strojírenství, v chemii.