V březnu oblétla svět zpráva o takzvaném londýnském pacientovi, druhém člověku na světě vyléčeném z AIDS. Londýnský a před ním takzvaný berlínský pacient byli ovšem lidé, kteří trpěli nejen touto nemocí, ale hlavně umírali na rakovinu, a museli proto podstoupit transplantaci kostní dřeně. Odolnými vůči viru HIV je lékaři učinili jaksi bokem, jako vedlejší produkt drastické operace. Běžný pacient s AIDS by něco takového stěží podstoupil.
Virus HIV se v lidském těle dokáže skrýt, a většina výzkumníků proto už finální „lék na AIDS“ ani nehledá – moderní antivirové léky, které „jen“ zahánějí virus do defenzivy, fungují dostatečně. Nejnověji to připomněly výsledky osmileté studie Partner zveřejněné začátkem května. Vědci sledovali homosexuální (a předtím i heterosexuální) páry v 75 evropských městech, přičemž jeden z partnerů byl vždy nakažen HIV a druhý ne. Studie definitivně prokázala, že pokud nakažený bere disciplinovaně léky, nemá se jeho partner čeho bát, i když spolu mají nechráněný sex. Riziko nákazy je nulové.
Současná celosvětová strategie, jak se nemoci zbavit, tedy může vést k cíli: pokud bychom věděli o 90 procentech všech nakažených a pokud by 90 procent z nich bralo léky podle návodu, pak by virus „vymřel“. Nemoc by zanikla stejně, jako uhasne požár vesnice, jsou-li domy dost daleko od sebe a oheň nemůže přeskakovat z jednoho na druhý. Podobně jako u pravých neštovic lze virus vyhubit, i když jednotlivého člověka vyléčit nedokážeme.
Zatím celosvětově bere…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
