Samuraj klavíru

Jeho ruce si v jeden čas připsaly hned dva rekordy. První pro nejrychlejšího klavíristu, který během vteřiny zahraje 19 a půl tónu. Druhý pro klavíristu, který během jedné hodiny zahraje nejvíce tónů – konkrétně 93 650, při průměrné rychlosti 13–14 tónů za vteřinu pro každou ruku. Skladatel Lubomyr Melnyk ovšem není jakýmsi závodníkem klavíru předvádějícím nekonečné řetězce tónů. Ze svého pojetí rychlohry stvořil vlastní, radikální a okamžitě rozpoznatelný styl, pro nějž už od poloviny sedmdesátých let razí označení kontinuální hudba. I díky využití pedálu, který prodlužuje dozvuk tónů, při ní klavír ani na okamžik neutichá. Melnyk vytváří uhrančivé, výrazně melodické kompozice, kdy právě množství tónů, jimiž je posluchač neustále zavalován, způsobuje hypnoticky meditativní stavy.

Bezmála 40 let se samorost Melnyk snažil pro tento žánr získat pozornost veřejnosti. Bez úspěchu. Svět klasické hudby ho nepřijal. V lepším případě byl ignorován, v horším vysmíván a jeho koncerty navštěvovala jen hrstka oddaných. Nečekaný zlom nastal po roce 2010, kdy dorostla nová generace hudebníků a skladatelů, kteří nevidí tak ostré hranice mezi klasickou a klubovou hudbou. Mezi jejich příznivci Melnyk našel publikum, které konečně bylo ochotné kontinuální hudbu přijmout a vnímat.

I proto ji předvádí na nepředvídatelných místech a mimo zavedené koncertní síně. Jen za poslední dva roky v Česku vystoupil uhrančivý vousáč v rámci hudebně-tanečního a divadelního představení Poetické…