Dokážeme hledat řešení?

Z veřejné debaty začíná být patrné, že se před námi rýsuje několik velkých výzev. Mimo jiné je to dostupnost bydlení, blížící se revoluční proměna trhu práce (robotizace), s tím související podoba vzdělávacího systému a výzva největší – proměna klimatu. Další by se ještě daly přidat, ale už tohle stačí na přehřátí mozkových závitů. Jsme tedy vůbec připraveni hledat řešení?

Soutěž v udělování nálepek

Čím je problém větší, tím vyžaduje větší nároky na podobu argumentace a zejména ochotu ke kompromisu. Tuzemská debata se však roztříštila hned na několika frontách. Je tu nekompromisní vztah vláda vs. opozice; opozice vs. opozice; prezident vs. každý, kdo si dovolí mít jiný názor; liberální levice vs. liberální pravice; skeptici vs. idealisté atd. Nic z toho by nebylo nenormální, společnost má vždy mnoho proudů. Nenormální je ale naprosto minimální snaha porozumět tomu druhému. Urputně se hledají záminky, proč těm druhým nenaslouchat, vypichují se často podřadné chyby, místo aby se řešila podstata.

Lze to ilustrovat na debatě o stále nedostupnějším bydlení. Piráti navrhli v Praze zjistit, kolik je na jejím území prázdných bytů a jestli se jejich počet nepodílí na vyšších nájmech. O tomto návrhu lze jistě polemizovat, nicméně Piráti byli rovnou označeni za komunisty. Vystřílely se snad všechny představitelné argumentační rakety a z nápadu sešlo. Dalo by se říct, že to je velké vítězství protržních liberálů, ale problém zůstal. Neposunuli jsme se ani o krok, dokonce…