Operace volby

Volit, nevolit a kde volit? Nějak tak jsem se zamýšlel nad vidinou letošních evropských voleb. A proč nevolit ve Francii, kde většinou žiji, ač jsem domovem v Česku? Proč se nezaregistrovat jako volič tam, kde mám současnou adresu, tedy v Paříži, když při volbách do Evropského parlamentu může občan členské země Unie uplatnit své volební právo v jiné unijní zemi, kde dlouhodobě pobývá. Ostatně, volba v jiném evropském státě, nabízí-li se k tomu příležitost, by snad i mohla akcentovat echo ideálu společné Evropy.

Měl bych zajít na radnici obvodu svého bydliště, jde mi mou šedinami porostlou hlavou. Ale hloupost, jistě mají web. Stačí otevřít složku zápis do volebního seznamu a podat žádost elektronicky.

Pouštím se do vyplňování dotazníku. Jde to hladce až do chvíle, kdy mám z navrhovaného seznamu světových zemí vybrat svou mateřskou vlast. Kliknu na příslušný název, který však přesunutím do příslušné rubriky zabliká červeně. Dotazník dělá, že nepochopil. Operaci opakuji. Výsledek je stejný. V čem to sakra vězí? Můj domov snad francouzské byrokracii nevoní? Co kdybych kliknul na Slovensko, koneckonců jsem se narodil v Československu, takže i Slovensko bylo mou zemí. Kupodivu to zabírá. Ale proč? Co když je v tom něco jiného. Zkusím Slovinsko, a hle, stejně záporný efekt jako v případě České republiky. Je to jasné, dotazník odmítá přijímat názvy zemí s diakritickymi znaménky, s francouzskými „accents“.

Bude třeba na to jít postaru. Pravda, nikoli tak docela, dotazník si mohu vytisknout doma. Ale něco z 20. století budu přece jen potřebovat. Stačí pouze pár údajů, kopie pasu a pobytové karty a co to ještě chtějí? Aha, doklad, že adresa, kterou uvádím jako bydliště, je skutečně adresou mojí. Doma by to zařídila občanka, ale tady se na dokladech totožnosti adresa bydliště neudává. Každý úřad pak místo toho žádá doklad, že na dané adrese platíš elektřinu. Řeklo by se, že je to také nějaký pozůstatek starých časů. Kam jsem to zase založil? Jo, tady to je. A co chtějí ještě? Doklad o placení místních daní.

A teď vzhůru na radnici. Ještě není tak pozdě, abych riskoval frontu. Slunné odpoledne vylepšuje náladu. Trochu ji pošramotil zápas se vzdorující elektronikou, já vím, závada není na vašem přijímači, na mobil přišla laskavá odpověď „omlouváme se za ,bug‘, o němž víme“. A taky ty dřevěnými deskami zabedněné výlohy restaurací, obchodů a bank nepřidají optimismu. „Žlutá revoluce“ sice přešlapuje, ale neustává. A z televizní obrazovky na mě čas od času mává ohořelá vlajka EU. A já se snažím i tady vydobýt si právo splnit občanskou povinnost Evropana.

Radnice v pěkně upravené budově s koberci na schodech a fungující zdviží dýchá laskavostí. Hledáte něco, mohu vám pomoci? Ano, prosím, kde se provádí volební registrace? To je na opačné straně chodby, dveře číslo 121. A pak prostorná a vzdušná kancelář a usměvavá paní úřednice. Mají tady ještě hodně tužek a papírů, ale také moderní počítače a ještě čtečku mých rukou vyplněných dotazníků. Ano dotazníků, protože se mohu ještě zapsat do seznamu voličů pro místní volby. I na to mám jako občan ze země EU právo. Rád ho uplatním. Takže konec dobrý, všecko dobré. „Dnes tu máme ještě klid,“ sděluje na závěr paní referentka, „lidé se jako vždy probudí na poslední chvíli. Je lepší zápis neodkládat a máte to bez čekání.“ A tak den, který začal poněkud nervózně u počítačové techniky s haprujícím softwarem, končí lidsky docela vřele a optimisticky.

Zdeněk Müller, publicista