Déjà vu

Během volného odpoledne na konferenci Americké chemické společnosti v Orlandu na Floridě jsem si zajel do hodinu jízdy vzdáleného Kennedyho vesmírného střediska. Na mys Canaveral, odkud startují americké vesmírné rakety, jsem se chtěl podívat už dávno. Návštěvnické středisko je sice trochu takový raketový Disneyland pro děti a mládež, disponují tu ale také skutečnými skvosty, třeba raketoplánem Atlantis, který sem přesunuli hned po jeho posledním vesmírném letu v roce 2011. A to bez dodatečných kosmetických úprav, takže člověk vidí a takřka i cítí zčernalé izolační desky na trupu raketoplánu, opálené průletem atmosférou. Úplně nejlepší je ale vyjížďka autobusem mimo návštěvní zónu k obrovskému silu, kde se rakety kompletují, a pak přímo k odpalovacím rampám.

Na americkém vesmírném programu je charakteristické, že jej netáhne jen NASA, ale i soukromé společnosti, dnes zejména Boeing či SpaceX miliardáře Elona Muska. Právě on poslal 11. dubna z odpalovacího zařízení, ke kterému jsem několik dní předtím zavítal, za úplatu do vesmíru saúdskoarabské satelitní zařízení. Byl to už druhý úspěšný start rakety Falcon Heavy, jež při prvním letu propagačně vynesla na oběžnou dráhu Muskův elektromobil Tesla, a opět se podařilo s recyklovatelnými stupni rakety elegantně přistát na Zemi. Jestli vše půjde dobře, měla by do roka tato raketa vynést americké astronauty na Mezinárodní vesmírnou stanici a její následovnice by za pár let mohla dopravit lidskou posádku nejprve na Měsíc a pak i…