Ferdův slabikář

Jeden by neřekl, ale proslulé postarší knížky pro děti jsou vlastně pozoruhodnou zprávou o naší přírodě.

Zvířena, co v nich vystupuje, musela být – pomineme-li faunu sice exotickou, ale tím populárnější – každodenním obrazem ve všedním světě našich babiček. Prvorepublikoví autoři ji neváhali uvádět na scénu bez dalšího výkladu. Očividně ji kdokoli dobře znal. Proto napoprvé zarazí, kolikrát tu vystupují zvířata, která dnes patří mezi senzační zoologické rarity.

Kupříkladu takový chocholouš z abecedních rýmovaček Ondřeje Sekory: „Chocholoušek chocholatý s chocholouškou chce do chaty.“ Kdysi jako prachobyčejný ptáček žil skoro všude při krajích vesnic a měst. Liboval si v podivných místech nikoho, rumištích, úhorech a polních cestách. Ale schválně, viděli jste ho někdy v přírodě na vlastní oči? Rok po roku postupně z krajiny mizel. Až se nastěhoval do Červeného seznamu živočichů, kterým hrozí vymření – a toho času pobývá na jednotce intenzivní péče s diagnózou „kriticky ohrožený“. Podobně živoří ledaskterá další postava z dětských knížek nebo pořekadel, přísloví a písniček. Dudek už přežívá jenom na posledních pár místech v Česku. Stejně tak sýčci nebo lelci, sovy pálené a sysli. Ani o trochu méně vzácní křečci, koroptve či krutihlavi už nepatří mezi stvoření, která bychom běžně potkávali za humny.

Proč svět říkadel tak hojně obývá vymírající fauna? Setkaly se tu dvě příčiny. Důležitý part v dětské literatuře i lidové tradici nepřekvapivě měla důvěrně známá zvířata. A…