Borovicové ostrovy

Když japonský novinář Wataru Curumi v roce 1993 vydal kritický spisek Kompletní příručka sebevraha, netušil, že se z něj stane globální a kontroverzní hit. Knihy se prodalo přes milion výtisků a navzdory záměrům autora se její kopie často povalovaly vedle těl sebevrahů. Jeden výtisk s sebou vláčí i Josa Tamagoči z románu Borovicové ostrovy od oceňované německé spisovatelky Marion Poschmann.

Hrdina knihy Gilbert Silvester potká Josu na tokijském nádraží při váhavém pokusu o sebevraždu. Nezaujme jej však ani tak jeho zoufalé odhodlání jako jeho prořídlá bradka. Gilbert je totiž nepříliš úspěšný německý akademik, který se věnuje kulturním dějinám vousů a jejich zobrazování. Do Japonska ale přicestoval z osobních důvodů: zdál se mu až příliš živý sen o nevěře vlastní manželky. Nebylo tedy jiné možnosti než odletět někam na druhou stranu zeměkoule a tam si všechno v hlavě srovnat. A když vidí Josu, srovnávání dostane jasný obrys – vezme si nešťastného chlapce pod křídla a dovede jej k důstojné smrti.

Borovicové ostrovy jsou navzdory mírně praštěné zápletce citlivým a křehce napsaným románem o hledání životní rovnováhy. I Gilberta na jeho putování Japonskem provází a inspiruje kniha, cestopis klasického básníka a vynálezce haiku Macua Bašóa, který při cestě na sever ostrova Honšú ohledával své nitro stejně jako zhrzený německý akademik, jen možná o něco soustředěněji a svědomitěji. Roztržitý a neurotický Zápaďan Gilbert spíše asociativně vzpomíná a…