Nemakáme

Upírat důchodcům peníze je kruté a nelidské. Současná vláda nechce pověst nelidů riskovat, a tak minulý týden odhlasovala další zvýšení penzí.

V jistém ohledu jí to nelze vyčítat. U moci se ocitla v době, kdy se ekonomice mimořádně daří. Posílá-li peníze seniorům, je to záslužný vzkaz, že se s nimi počítá. Důchody stoupnou v lednu v průměru o 900 korun, povinné minimum dané zákonným vzorečkem by činilo 720 korun. V součtu jde buď o 33, nebo o 26 miliard. Není to málo, nelze ovšem tvrdit, že státní rozpočet spravující půldruhého bilionu něco takového položí.

Důležitý je pojem „v tuto chvíli“. Zvýšení penzí přichází po šňůře dalšího přihazování peněz jedním či druhým směrem, bez srozumitelných pravidel a bez koncepce, kdo dostane přidáno příště. Jednou jde o rodiny, jindy o učitele, jindy o Donalda Trumpa, jemuž český premiér maluje na návštěvě v Bílém domě náčrty o posílení armády.

To vše je potřeba, je ale zjevné, že udržet stát v chodu tímto způsobem dlouhodobě nelze.

Patent na rozum

Inspirativní posudek na podobné téma vydal minulý týden Nejvyšší kontrolní úřad, shodou okolností ve stejný den, kdy kabinet hlasoval o penzích. Premiér zprávu rozzlobeně odsoudil jako nemístný politický komentář. Kontroloři by se prý měli věnovat svým auditům a číslům a nepodléhat dojmu, že mají „patent na rozum“. Hodnocení vlády jim podle Babiše „nepřísluší“.

Je pravda, že NKÚ je tím posledním, kdo by měl dělat politiku – už jen proto, aby nedával lidem u moci zbytečně…