Ve vlastní pasti

Ze všech ran, které se na katolickou církev v posledních měsících snášejí, je tahle zatím nejbolestivější. Přišla z Austrálie – v tomto týdnu soud rozhodne, jak přísný trest za pohlavní zneužití dvou chlapců udělí kardinálovi Georgi Pellovi. Vězení je takřka jisté a pád je to hluboký. Pell není onen příslovečný vysoký církevní hodnostář, tedy jeden z mnoha. Posledních pět let stál na vrcholu vatikánské moci, a mohl dokonce pomýšlet na to, že by nahradil současného papeže Františka. Je to ohromující případ. V kardinálově případě, vzhledem k jeho kariéře a reputaci, i krutě ironický. A ukazuje, že pokud chce katolická církev skutečně učinit přítrž organizovanému tutlání zločinů svých kněží, bude nutné napnout takřka nadlidské síly.

Neústupní

Jako u většiny podobných případů, i Pellovo odsouzení dělí veřejnost na dvě části a má daleko k justiční jednoznačnosti. Sedmasedmdesátiletý kardinál byl odsouzen výhradně na základě svědectví jedné z údajných obětí, které měl Pell v půlce devadesátých let znásilnit. Druhý muž se před lety předávkoval heroinem. Pell obvinění odmítá, i s argumentem, že jen naprostý šílenec by se útoku dopustil tak, jak se podle oběti odehrál – už jako arcibiskup měl v katedrální sakristii, hned po skončení nedělní mše, násilím strčit svůj penis oběma chlapcům do úst, ještě oblečený do kněžského hábitu. Melbournská porota dospěla k rozsudku až napodruhé. Pell se odvolal a rozsudek zatím není pravomocný.

Porotu přesvědčila výpověď oběti a…