Příliš horké slunce v duši
Psychologové hlásí rychlý nárůst nové diagnózy – ekologické úzkosti
Je teprve začátek března, ale teploměr šplhá k patnácti stupňům a otevřeným oknem voní jaro. Kromě každoroční euforie z konce zimy ovšem tohle předčasné oteplení v posledních letech spouští v řadě lidí i méně příjemné pocity. Předtuchy extrémních veder, obavy ze sucha, neúrody, záplav, vyhynutí včel, tání ledovců a tak dále. Odborníci na duševní zdraví těmhle dotírajícím strachům říkají ekologická úzkost a prohlašují je za novou a stále častější formu duševního utrpení. Léčba není moc snadná, ale pár tipů na snížení klimatické horečky přece jen existuje.
Vyděšených dvanáct let
Když si člověk prolistuje zahraniční články na toto téma z první dekády našeho století, uvědomí si, jak rychle se klimatické drama vyvíjí. Pojem ekologická úzkost v médiích tehdy ještě obvykle označoval prožitky vystresovaných idealistů, kteří nestíhali dostát všem ekologickým nárokům, jež sami na sebe kladli.
Dnes se význam posunul a zmíněný termín (někdy se používá také pojem „klimatický žal“) se vztahuje hlavně k rozpoložení rostoucího zástupu pozemšťanů, které prostě upřímně děsí budoucnost planety. Nebojí se, že nestihnou nakoupit v bezobalovém obchodě, bojí se o život.
Nejsilněji se tahle nepohoda pochopitelně projevuje v oblastech, které katastrofa už postihla, jako jsou obvyklá epicentra požárů nebo místa ležící na trasách hurikánů. Podle odhadu expertů trpí dnes možná až polovina obyvatel takových regionů nějakými následky v podobě úzkostí, depresí či posttraumatického stresu.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu