Na prérii stojí letiště ve tvaru indiánských stanů. Kolem je pustina, ze které se zvedají Rocky Mountains (Skalnaté hory) a pár mrakodrapů milionového hlavního města státu Colorado, Denveru.
Colorado je můj nejoblíbenější americký stát. Možná proto, že jsem tam kdysi vykouřil obří vodní dýmku míru s tehdejším náčelníkem Navahů a po tomto rituálu jsem uviděl nejen svět v trochu veselejší podobě, ale také jsem dostal velkou chuť k jídlu, kterou náčelník hned zahnal pečenou kukuřicí.
Když najedete u města na jednu z hlavních amerických dálnic spojujících východní a západní pobřeží, Interstate 70, někde mezi srdcem a mozkem se zažehne nějaký prapůvodní pocit dobývání Divokého západu, kombinovaný se záchvěvy zlaté horečky, který z fantazie chlapce přetrvává i ve dnešním, racionálními úvahami zmoženém muži.
Planina kolem Denveru je v nadmořské výšce Sněžky a „sedmdesátka“ se pomalu šplhá do hor k Eisenhowerovu tunelu ve výši 3401 metrů nad mořem. Silnice je sevřená mezi kopce, které v dálce rámují čtyřtisícové zasněžené štíty hor, a po obou stranách jsou do skály vestavěné zbytky zmíněného romantického období. Rozpadající se domy, staré doly na zlato a stříbro a všude kolem lesy a sníh, který vítr honí po stromech ve velkých vírech.
Někdy na „sedmdesátku“ spadne lavina. Lemují ji cedule se vzkazy pro řidiče kaminonů: Truckers, pokud vám selžou brzdy, nesjíždějte k nám do vesnice, ale pokračujte po dálnici!
Než byl postaven Eisenhowerův tunel, jezdilo se na západ…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
