Za znalce znalejší

Často drží v rukou lidské osudy. A to doslova. Soudní znalci – profesionálové, kteří se ve společnosti těší mnohem menší prestiži než třeba špičkoví lékaři. Navzdory ohromné odpovědnosti jejich práce nemá mnoho jasných a vymahatelných pravidel, nemají profesní komoru, která by je kontrolovala a případně trestala. A těch několik málo mantinelů jim dává více než půl století starý zákon. Proto lze s přelomem roku pochválit vládu, že k soudním znalcům konečně stočila pozornost a připravila – ještě pod dohledem bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána – nový zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, který by měl jejich činnost nově upravovat. Norma zatím ve sněmovně prošla prvním čtením a ještě ji kus cesty čeká. Ale soudě podle ohlasů z vládní koalice jí zatím nic nestojí v cestě.

Nenápadný zákon je potřeba jako sůl. Znalci jsou často pod velkým tlakem, dostávají výhrůžky, u soudu je grilují obhájci i žalobci a soudci na ně v některých případech přenášejí odpovědnost za verdikt. To se děje třeba u případů, v nichž proti sobě stojí dvě tvrzení (častý scénář při násilí ve vztazích, například sexuálním) a soudce či soudkyně se rozhoduje, komu uvěří. Přidejme nikoli ohromující finanční ohodnocení a obecně nepříliš oslnivou pověst profese, kterou přiživilo několik skandálů, při nichž vyšlo najevo, že znalci svoje posudky záměrně manipulovali. Není divu, že…