Přiznat si pravdu

Na konci debaty o globálním oteplování, jež probíhala nedávno v polských Katovicích v rámci klimatického summitu OSN, poznamenal jeden z účastníků, že měl chuť zeptat se publika, kolik z přítomných nejí maso, nelétá často letadlem a nejezdí autem. Nezeptal se, a tak odpověď neznáme. Můžeme si ale vsadit, že les rukou by se nezvedl, přihlásit by se ostatně nemohl ani autor komentáře. Přesto se v nejbližších letech může ukázat, jak moc tahle nepříjemná otázka míří k jádru věci.

Nejde jen o korály

Globální klimatická jednání probíhají již od poloviny devadesátých let. I díky nim si svět stále jasněji uvědomuje, že změna klimatu může během docela krátkého času znamenat konec civilizace, jak ji známe. Přesto se věci hýbou hlemýždím tempem. Na jednu stranu je skvělé, že v dobách populistických vůdců, jako je Donald Trump nebo nový brazilský prezident Jair Bolsonaro, se vyjednávání nerozpadla a že summit v Katovicích dokázal stanovit jednotná pravidla, jak naplňovat tři roky starou klimatickou dohodu z Paříže. Na druhou stranu závazky, které státy v rámci pařížské dohody zatím přijaly, ani zdaleka nestačí a klimatické katastrofě nezabrání.

Vnucují se proto nepříjemné otázky: co když celé to čtvrtstoletí jednání bylo jen kouřovou clonou zakrývající nechuť civilizace skutečně radikálně otočit kormidlo a obejít se bez fosilních paliv,…