Modrá je zase dobrá

Modrá bude oficiální barvou olympiády 2020 v Tokiu. Přesněji takzvaná japonská modrá, hluboká, sytá, vážená modř, kterou lze docílit jen využitím indiga. Také logo olympiády je modrobílé a rovněž čeští sportovci nastoupí v tradiční modré tkanině s bílým vzorem vyrobené technikou modrotisku. Kolekci navrhuje návrhářka Zuzana Osako a využila právě toho, že modrotisk je jedna z mála věcí, které spojují jinak dost nepodobné kultury.

Zpráva z prosince 2018 jako by logicky navazovala na to, co se stalo o měsíc dřív: modrotisk byl zapsán na seznam nemateriálního dědictví UNESCO. V médiích i na sociálních sítích se tak skloňovalo slovo, od nějž by mnohý čekal, že bude spíš už jen tiše dožívat ve skanzenu. Dokonce je modrotisk obětí plagiarismu a označují se za něj i jiné modro-bílé látky. Vlastně to však není takové překvapení. Stejně jako třeba pečení chleba, ožívají teď i techniky textilních řemeslníků.

„V módě zažíváme to, co se stalo s jídlem. Všichni se zajímají o to, jaký mají věci původ a kde a jak se vyrobily,“ souhlasí módní návrhářka Alice Klouzková, polovina dua Sistersconspiracy, jež se o modrotisk zajímá už šest let. Navrhla celou modrotiskovou kolekci. Napsala o něm dizertaci a knížku. Uspořádala výstavu, která putuje po českých centrech – naposledy byla právě v Japonsku. Dokazuje, že modrotisk je víc než nostalgie. I když i ta je…