Hlavně žádné iluze
Česká televize zkouší naskočit na vlnu quality TV. Aktuální seriály naznačují, že to jde.
Aby se to líbilo tak trochu všem, ale s nevyřčenou poznámkou, že úplně nadšený z toho asi nebude nikdo. Takhle by se dala stručně popsat dosavadní strategie České televize na poli televizních seriálů. Veřejnoprávní stanice v uplynulé dekádě, kdy svět zažíval druhou vlnu boomu takzvané kvalitní televize a stanice jako Netflix, Showtime, FX, britská ITV nebo dánská DR přicházely s výraznými díly posouvajícími pravidla seriálové produkce, ČT dávala přednost konzervativním formátům jako krimi (Doktor Martin či Strážmistr Topinka) nebo historické soap opery (Já, Mattoni,První republika či Bohéma). S oběma má letité zkušenosti a míří jimi primárně na střední generaci diváků, které považuje za své hlavní publikum. Prostor pro mladší diváky a tematicky i formálně odvážnější seriály mezitím zaplnila on-line televize Stream s projekty jako Kancelář Blaník nebo Semestr. Rok 2018 ale končí pro Českou televizi na seriálovém výsluní díky čtyřdílné minisérii z transformačních devadesátých let Rédl.
Dílo mladého slovenského scenáristy Mira Šifry v režii veterána Jana Hřebejka je v českém kontextu označováno za seriálovou událost právě končícího roku. Začínalo se však podobně ambiciózně, byť v klasičtějším komediálním žánru: seriálem Petra Zelenky Dabing Street. V mezidobí se na veřejnoprávní obrazovce objevila ceněná dvojdílná Dukla 61 o důlním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu