Psychiatr v mobilu

Před deseti lety prožila Tereza fyzické napadení a útok se podle ní stal spouštěčem psychické krize, která u ní propukla o pár let později. V té době společně s přítelem podnikala, ale příliš se jim nedařilo, a tehdy třiatřicetiletá Tereza (jméno bylo na její přání změněno) trávila v práci 15–16 hodin denně. Prý se jí tenkrát začaly dít některé podivné věci – někdo jim rozbil auto, na vratech rodinného domku našla panenku propíchanou jehličkami. Kvůli psychickému vyčerpání u ní začal růst paranoidní pocit, že ji někdo chce sprovodit ze světa. Dostávala se do stresu, nejedla a nespala, byla vyhublá. Postupně přestala důvěřovat i rodičům. Jednoho dne bosá vyběhla z bytu a zamířila na nejbližší policejní stanici, odkud ji ihned převezli do Bohnic.

Na pobyt v tomto velkém ústavu, kde spí na jednom pokoji třeba deset pacientů, nevzpomíná ráda. Pomohli jí podle jejího vyprávění až v pavilonu Psychiatrického centra Praha, dnešního Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Diagnostikovali jí afektivní poruchu, u níž se střídá období mánie a deprese.

Po propuštění se Tereza zapojila do studie, v níž je díky svému chytrému telefonu a mobilní aplikaci nazvané ITAREPS neustále pod dozorem psychiatrů. Není sama – podobné nástroje se dnes začínají používat nejen u psychóz či depresí, ale také třeba při zvládání závislostí. V širším smyslu tvoří součást takzvané nositelné elektroniky, o níž se v nultých letech soudilo, že dobude svět. To se naplnilo jen částečně; lékařství se nicméně…