Kalousek: Sestavení pravicové kandidátky nevzdávám

 Vraťme se k tomu, co nazýváte zápasem za demokracii. Jak ho chcete vést?

V mém případě předsedy poslaneckého klubu je to zejména zápas na parlamentní úrovni, to znamená běžná práce opozice jako připomínkování, oponování vládních návrhů zákonů, předkládání alternativ.

Nezdá se, že by to mohlo stačit.

A vedle toho upozorňuji na vyprazdňování standardní demokracie, protestuji proti tomu. Minimálně tím, že to pojmenovávám. Proč si myslím, že řadě lidí někteří opoziční politici jako já tak vadí? Protože tu situaci pojmenují. Prostě to pojmenujete, snažíte se to lidem vysvětlovat a doufáte, že jich to přesvědčí co nejvíc. Že jim to dojde.

Je to v zápase za demokracii dost?

Rád bych dělal víc, kdybych to uměl. Kdybyste měl nějakou radu, rád si ji od vás vezmu.

Takže pojmenováváte a čekáte, že to lidem dojde? K tomu asi nemusíte sedět v parlamentu…

To přece není pravda, nečekáme. Na mém místě musíte mezi lidi chodit, musíte hledat všechny komunikační prostředky, jak se snažit lidem vysvětlit, že opravdu hrozí situace, kdy se překročí nějaká hranice, za kterou už nemusí být cesta zpátky. A že to skutečně hrozí.

Jak to, že tohle přesvědčování nefunguje?

Pravděpodobně je to běh na dlouhou trať, anebo přesvědčujeme špatně. Kdybych teď znal odpověď na vaši otázku, tak bych to dělal jinak, než dělám. Já odpověď neznám, dělám to tím nejlepším způsobem, jaký umím.

Zkuste mi vysvětlit, proč se středopravé strany nedokážou dát dohromady?

To mě mimořádně mrzí, asi si vzpomenete na rok 2016, kdy jsem vzhledem k té mimořádné situaci říkal, že bychom před volbami 2017 měli najít sílu sestavit jednu kandidátku. Od středu doprava, včetně ODS, byť máme velké rozdíly třeba v proevropské politice. Nemohlo by to vydržet dlouho, ale pro zastavení síly, kterou pokládám za velmi rizikovou pro budoucí demokratický vývoj, by to za to stálo. Viděl jsem to jako prioritu číslo jedna. Pozdější důvody, proč to nejde, jsem upřímně řečeno nikdy nepochopil. Lidovci řekli, že by nemohli být na stejné kandidátce se svým bývalým předsedou, na což jsem jim říkal: Dobrá, pro to mám pochopení, tak já na té kandidátce nebudu. To je strašně jednoduché, a tím bude ten problém odstraněn, tak co tam máte dál? Stejně to ale nešlo. Teď máme před evropskými volbami a vedení mé strany a STAN měly zájem, aby všechny ty tři strany, které jsou v jedné evropské frakci – STAN, lidovci, TOP 09, kandidovaly na jedné kandidátce. Lidovci to odmítli.

Ale jaké byly důvody?

Nevím, protože ty důvody, které říkají, jsou buď malicherné, nebo zástupné. To znamená, že musí být nějaký důvod, který neznám.

Jak máme potom vašim stranám uvěřit, že jde o demokracii, když o jejím nezachraňování rozhodují malicherné nebo spíš nesrozumitelné důvody?

Zeptejte se Pavla Bělobrádka, proč do evropských voleb nechtěl jít na kandidátce s topkou a STAN, já to nechápu. Nicméně sestavení jedné kandidátky nevzdávám, protože fragmentace opozice je obrovská a nahrává největšímu hráči. To znamená, že společný postup na jedné kandidátce pokládám za naprosto klíčovou podmínku budoucího úspěchu. Vím, že se o to náš předseda Pospíšil velmi snaží, a já mu v tom pomáhám. A pevně doufám, že to nějaké výsledky přinese.

Jak jste blízko k nějaké dohodě?

Je mi líto, nejsem lídrem žádné z těch stran. I kdybych věděl, tak se necítím oprávněn vám na to odpovídat.

Opravdu nechápu, proč byste vy jako veterán politické scény, který už neusiluje o funkce, nemohl říct svůj názor na téma, jak dát dohromady českou pravici.

Pane Švehlo, protože se to nedělá. To bych mohl udělat, kdybych byl lídr. Právě proto, že je to téma kruciální, tak je strašně důležité, aby ho komentovaly jenom opravdu odpovědné osoby. Aby komentáře někoho, kdo nemá odpovědnost a nemá příslušné pravomoci, ten proces nějakým způsobem nepoškodily.

Tak se to naučte říkat tak, aby se to nikoho z potenciálních partnerů nedotklo.

Já to beru jako zásadu.

Ptal jste se, jestli nemám nápad, co dělat. Možná lze něco odkoukat od úspěšnějších kolegů v opozici. Čím si vysvětlujete úspěch Pirátů?

Můj osobní názor v tuhle chvíli není vůbec důležitý.

Zajímá mě.

Dokázali oslovit poměrně širokou veřejnost tím, že přinášejí něco nového. Tím, že nikdy nebyli parlamentní stranou, tak u nich zafungoval onen protestní étos, Piráti ve volbách sbírali především protestní hlasy. A to se domnívám, že je základ jejich úspěchu.