Jak nás mění porno

To slovo zazní necelých deset minut po seznámení coby jedna z prvních odpovědí na úvodní otázku. Dotaz, který skupině osmi kluků a šesti holek z jedné pražské základky položí na úvod workshopu Johana Nejedlová z organizace Konstent, zní: „Co si vybavíte, když se řekne sex?“ A kromě vážně míněných asociací („láska“) a očekávatelných vtípků („páření“) přijde řeč taky na něj. „Asi nějaký porno nebo tak něco,“ prohlásí světácky jeden z chlapců jménem Ben.

Následující hodinu a půl semináře se osmáci občas pubertálně chichotají a pošťuchují – je jim všem třináct –, ale jinak jsou schopni o sexu mluvit klidně a velmi otevřeně. Navíc se ukáže, že mají jasnější představu o tom, jak má vypadat zdravý a konsenzuální sex, než průměrný diskutér ze sociálních sítí. Informace čerpají hlavně z internetu, ale mluví o tom s rodiči a čtou knížky.

Rozumí tomu, že sexuální touhu má každý jinou nebo že sexy oblečení na holce nutně znamená, že si říká o sex. Až na jednoho nemá nikdo problém se sexem, se svatbou ani s legální hranicí patnácti let. „Akorát teda nechápu, proč můžu mít sex od patnácti, ale na pornostránky můžu až od osmnácti, to nedává smysl,“ řekne Natan a ostatní kývou hlavou. „Nebo proč mě to pustí dál, i když zaškrtnu, že mi ještě není osmnáct?“ přidává se Miriam.

Nějaké porno už alespoň jednou viděli všichni – od náhodně zahlédnuté reklamy na pornoserver po půlhodinový lesbický film zhlédnutý s kamarádkami. Někdo teprve nedávno, jiný už v deseti či jedenácti. A většina se zatím nesetkala s ničím méně tradičním, co se týče počtu účastníků nebo míry násilí při sexu použité. Na otázku, co si o tom mysleli, někteří pokrčí rameny, další říkají, že to bylo „divný“ a nelíbilo se jim to, jiní, že je to vcelku bavilo. „Ale my samozřejmě víme, že to tak ve skutečnosti nevypadá,“ řekne Miriam klasickým pubertálním tónem prozrazujícím jistou netrpělivost s tazatelem. A jak to vědí? „To píšou všude. A říkají nám to rodiče,“ shodují se osmáci.

Oni a další miliony teenagerů na planetě jsou právě teď v centru pozornosti debaty, která se naplno rozbíhá v řadě zemí světa. V hlavní roli je pornografie, z níž masové rozšíření internetu, rychlé připojení a chytré telefony či tablety učinily vzrušující a vždy a všude dostupnou zábavu. A to doslova. Jenže téhle zábavě se často říká „zábava pro dospělé“ a fakt, že se k ní velmi snadno dostanou děti, nedělá těžkou hlavu jen jejich rodičům a prarodičům, ale také psychologům a sexuologům.

Členové starších generací by svoji pozornost nicméně mohli stočit i k sobě. Podle expertů totiž může mít všudypřítomná pornografie a její proměňující se obsah, v němž je stále více místa pro dříve okrajové či za extrém považované praktiky či typy sexu, dopad i na ně. Na porno se díváme stále víc, o čemž svědčí třeba loňská statistika nejnavštěvovanějšího pornografického webu světa. PornHub v roce 2017 zaznamenal bezmála 30 miliard návštěv, tedy v průměru jedenaosmdesát milionů denně, a během dvanácti měsíců zveřejnil 4 052 543 videí, která – pokud by si je někdo chtěl pustit všechna – trvají celkem neuvěřitelných 68 let. Ze Západu současně v poslední době přicházejí zprávy o tom, že lidé obecně, a zejména mladí, mají sexu méně. A s nimi obava, že za to může i porno.

Na úvod zpráva, která ustaraným rodičům úplně neuleví. Nebo naopak ano – záleží na úhlu pohledu. Když výzkumník amsterdamské univerzity Jochen Peter a jeho kolegyně Patti M. Valkenburg mapovali předloni v odborném časopise The Journal of Sex Research dvacet let výzkumu vlivu porna na adolescenty, našli stovky studií (jen od roku 2005 napočítali 65 anglicky psaných) zaměřených na zkoumání dopadu porna na postoje teenagerů k sexu, jejich reálné sexuální chování a celkový rozvoj. A v nich jen málo jednoznačných výsledků. Dvojice se pro zkoumání vědeckých zjištění rozhodla také proto, že jejich předchůdci, kteří se v hromadách studií pokoušeli najít zobecňující zprávu o vztahu mladé generace k pornu, dospěli k rozdílným závěrům. Zatímco podle jednoho pohledu vědci zatím vliv porna na život mladých lidí jasně nepopsali, ten druhý naopak má za to, že prozatím shromážděné vědecké práce ukazují jeho negativní dopad.