Dopisy

I vy můžete zachránit planetu

Respekt 45/2018

Nelze očekávat, že populace zdola (sama) omezí svoje pohodlí. Pohodlné cestování + spotřebu + osobní životní prostředí (klimatizace, topení, teplá voda, zelený trávník). Naopak bude tíhnout ke zvyšování pohodlí, bude-li k tomu mít prostor.

Nemusím být velký psycholog a sociolog, abych odvodil, že běžná populace nepřestane jezdit auty, kupovat v plastu balené zboží, nebude topit méně ani vypínat klimatizaci. Tato omezení musí přijít shora – cenou, normami, postihy. Představa, že uvědomělí strhnou lavinu, je možná až nebezpečně naivní – protože dává naději, jež neexistuje, a alibi politikům, na které nemáme čas.

Myšlenka „každý trochu a výsledek se dostaví“ je naivitou obdobná myšlence „když nám vše bude patřit dohromady, všichni budeme mít dost“. A ta v současné úrovni humanismu a lidství byla ověřena jako (třeba zatím) nerealizovatelná. Pokud „každý trochu“ tvoří menšinu cíle a energie na to vynaložená chybí v tlaku na relevantní zdroje a možnosti, jde o ztrátu času a energie.

Každý může něco dělat – zásadní je ale postoj vlád a mezinárodní komunity k průmyslu a k zákonným omezením. Musí se například změnit normy na obaly, omezit emise letecké a lodní dopravy. Musí být zdaněna produkce stojící na neobnovitelných zdrojích a zvýhodněna ta stojící na udržitelných. Ano, tlak na politiky je třeba. Ale musí to být tlak na změnu shora, ne naivní zbytečné kroky. Pokud ale paní v článku nenavštíví nemocného tchána, je to spíše projev hlouposti než čehokoli jiného. Buďme realističtí a mluvme o reálných a relevantní dopad nabízejících řešeních.

Dominik Adler

„I“ jako indián

Respekt 45/2018

Nedávno mi jistý potomek původních obyvatel současného Peru říkal, že v Americe, masírované letitou propagandou i současnými předsudky, je role „indiána“ v dětských hrách bohužel stále potupná. Ve střední Evropě však zpravidla „indiánům“ připadá čestná úloha morálních vítězů a na frak dostávají bledé tváře. Když jsme si v dětství hrávali s kamarády na „indiány“, inspirací nám byl samozřejmě Vinnetou, ale také třeba kniha Václava Šolce Nejstarší Američané, ve které jsme si hledali válečná pomalování, abychom je měli správně vyvedená, a dozvídali se o skutečné historii, kultuře a osudech původních obyvatel Ameriky. U nás si hrajeme na „indiány“ sice s notnou dávkou romantiky, ale v zásadě informovaně a s náležitou úctou, tak nám to, prosím, nechtějte brát. V leckom totiž, ať je či není intelektuál, dřímá touha stát se „indiánem“, kterou tak jemně vyjádřil Franz Kafka ve stejnojmenné povídce. Mimochodem – kdyby vás napadlo začít s ohledem na politickou korektnost usilovat o její vyškrtnutí ze světové literatury, nedělejte to. Byla by jí velká škoda. Howgh.

Lucie Simerová, překladatelka

Pirát Michálek se omlouvá starostovi Gazdíkovi

Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek v článku Pod vládou Pirátů (Respekt 46/2018) tvrdil, že Starostové mají důvod Piráty nenávidět, protože ti „odhalili, že předseda STAN Petr Gazdík bere tři platy, jako místostarosta, krajský zastupitel a poslanec“.

Poté, co článek vyšel, ozval se Respektu Petr Gazdík s výhradou, že bere jen dva platy – poslanecký a krajského zastupitele. Doložil to kopiemi z ustavujících zasedání zastupitelstva Suché Lozi z let 2010, 2014 a 2018, kde je vždy shodně uvedeno, že zastupitelstvo stanovuje místostarostovi Petru Gazdíkovi „odměnu za výkon funkce
0 Kč“.

Gazdík zároveň řekl, že s touto skutečností již dříve Jakuba Michálka seznámil a že po zveřejnění článku kontaktoval předsedu Pirátů Ivana Bartoše s tím, že se ho Michálkova „účelová lež“ velmi dotýká.

Michálek pak napsal SMS: „Chtěl bych uvést na pravou míru, že v případě pana Gazdíka nešlo o tři platy, ale jen o dva. Třetího platu za místostarostu se pan Gazdík údajně vzdal. Omlouvám se za tuto chybu.“

Za zveřejnění nepravdivé informace v citaci Jakuba Michálka se tímto omlouvá také autorka článku Pod vládou Pirátů Hana Čápová.