Chtěl to hrozně moc
Antibabišové z pravého středu předvedli, jak neumějí spolupracovat
Připomíná to situaci, kdy se nutně potřebujete zachránit ze zatopeného domu, pak ale odmítnete nabízený člun, protože se vám nelíbí, jak má nalakované pádlo. Také volba předsedy Senátu odhalila, na jak malicherných, a tedy vratkých, základech stojí spolupráce středopravicových stran s voličskými preferencemi kolem pěti procent. Těch stran, které samy sebe vidí jako záchranu státu před Andrejem Babišem. Přitom místo velkorysosti ve jménu dosažení vzdálených cílů rozhoduje o jejich krocích těžko srozumitelná ješitnost.
Smutným hrdinou se stal místopředseda Starostů a nezávislých Jan Horník. Tento dlouholetý starosta Božího Daru, dvousethlavé obce v Krušných horách, neuspěl v prvním kole předsednické volby. Pak se rozhodl se svými kolegy (počet není jasný, volba byla tajná) hlasovat proti kandidátovi partnerských lidovců. Přitom šlo o umírněného Václava Hampla, bývalého rektora Univerzity Karlovy. Tedy důstojného uchazeče o předsednický post instituce, která byla koncipována jako do značné míry sdružení respektovaných osobností.
„U Václava Hampla sehrálo negativní roli, že na něm bylo vidět, jak hrozně moc post předsedy chtěl. To bylo vidět i na jeho výstupech v médiích nebo při vyjednávání podpory s jednotlivými senátory,“ vysvětlil Horník Respektu. Jako další důvod uvedl, že si lidovci dovolili nominovat svého kandidáta, přestože mají ve svém senátním klubu o tři členy méně než STAN a ODS. (Je zvykem, že předsedu nominuje nejsilnější klub, jenže ty teď jsou dva a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu