Český ráj

A ten, co byl mistr republiky ve stolním tenise, řekne:

– Do prdele, to snad není možný.

– Jeden se zblázní, druhej se zabije, saunu nám zavřou.

A ten, co rozváží psí žrádlo, řekne:

– Co nás ještě čeká.

A ten, co dáví data v kanclu, řekne:

– Nic hezkýho.

A ten, co je doktor přes ženské orgány, řekne:

– Stane se, co se má stát. Tohle nejde přečůrat.“

A v tomto módu běží celý nový román Jaroslava Rudiše. V zašlé sauně v kterémsi menším městě se schází společenství mužů různého věku, sociálního statusu a osudu, kteří vedou řeči. Titul Český ráj neoznačuje jen region, kde se sauna nachází, ale i tuzemský způsob slasti, respektive představy o ní, tedy představy z „tradičního“ mužského pohledu. Vyprávění autor rozdělil do pěti kapitol – ročních období, od podzimu do podzimu. V mezičase se uděje několik příhod a nedorozumění, padne pár facek, chlapi si to vyříkají, a zase se družně potí. Jsou na sebe zvyklí, čelí tím samotě, nekomunikaci, času, jeho nekompromisnímu běhu a tlaku. To je hlavní motor společných chvil.

Rudiš ovšem sám sebe lapil do chomoutu formulace „A ten, co…“. Její zduřelá repetitivnost nedá prostor k rozvinutí existenciálních okamžiků. Téma je totiž v podstatě usedlé: mužská krize, a středního věku především, ovšem naporcovaná do „tweetů“, vykřikovaných replik. Jen výjimečně autor poskytne postavě prostor k souvislejšímu projevu, aspoň k nahození historky, která je téměř nezbytným „masem“, má-li vyprávění stát na hovorech.…