Pokud se díváte, přemýšlejte

Historici a šéfové Národního archivu se z toho nálezu pochopitelně velmi radovali. S nadsázkou lze ale také zapochybovat, zda by nebylo lepší, kdyby se oněch dvacet beden nenašlo. Filmové kotouče s dokumentárními záběry z procesu s Rudolfem Slánským a dalšími třinácti čelnými komunisty, nečekaně objevené letos na jaře ve zkrachovalé továrně kousek od Prahy, zprostředkovávají až krutý výlet do české historie. Krutý nikoli ke Slánskému, ale ke všem jeho krajanům, kteří se budou na film, zveřejněný minulý týden na webu Národního archivu, dívat.

Soudruhu psovi psí smrt

Zatímco již dříve zpřístupněné dokumentární záběry z procesu s Miladou Horákovou přinášejí šokující pohled na mocenskou zvůli a nespravedlnost, jejíž rozměr si dnes člověk těžko dokáže představit, film o Slánském působí jinak. Víc než o zdrcující zážitek z úřadování totalitního zla jde o tragikomickou podívanou, kde se střídají pocity hnusu, neuvěřitelnosti, zadostiučinění a směšnosti. Může za to samozřejmě charakter procesu.

Po odtržení titovské Jugoslávie od sovětského bloku se Stalin snažil předejít tomu, aby se z jeho vazalství odpoutaly další východoevropské státy. Nechal v nich proto uspořádat vykonstruované procesy se „zrádci“ uvnitř komunistických stran, které měly nahnat strach všem, kdo třeba jen pomýšleli na dělání vlastní politiky.

Výběr osob zahrnutých do procesů byl zčásti nahodilý a měl zahrnout i vysoce postavené soudruhy. Navíc se vezl na vlně antisemitismu. V Československu se…