Na zelené vlně

Němečtí Zelení vyrostli v roli politických outsiderů. Příznivci v nich v osmdesátých letech viděli alternativu k zavedenému stranickému systému, odpůrci je považovali za partu nerealistických chaotů. Během jedné generace je vše jinak. Pohled Zelených na životní prostředí, energetiku, práva etnických a sexuálních menšin a další donedávna okrajová témata se v Německu stal mainstreamem. A nyní i Zelení zažívají proměnu z politické strany s vyhraněnou a poměrně úzkou voličskou základnou ve stranu s ambicí stát se druhou silou německé politiky.

V říjnových bavorských zemských volbách Zelení získali 17,5 procenta, silnější byla jen CSU, a druzí skončili s 18 procenty hlasů též v následných zemských volbách v Hesensku. Aktuální celostátní průzkumy Zeleným přisuzují 23 procent, jen o tři procentní body méně než křesťanským demokratům (CDU) Angely Merkel a o devět více než sociální demokracii (SPD).

Vzestup Zelených je důsledkem toho, že se politika už neštěpí primárně na otázkách spravedlnosti a přerozdělování, které tradičně rozdělovaly levici a pravici. Stále významnější roli hraje konflikt mezi hodnotami konzervativními, nacionalistickými na jedné a hodnotami liberálními, kosmopolitními na druhé straně politického spektra. SPD, CDU/CSU i Levice jsou v tomto ohledu – například v přístupu k migraci – vnitřně rozdělené. Jednoznačné, vyhraněné postoje zastávají jen Alternativa pro Německo (AfD) a Zelení, přičemž preference obou těchto soupeřů poslední dva roky rostou. AfD sází…