Good bye, Alzheimer

San Diego konečně vypadá jako ze škatulky. Čerstvě natřená fasáda radnice jen září a bleděmodré okenní rámy příjemně ladí s nábytkem v nedaleké restauraci. Opodál parkuje nablýskaný Ford Thunderbird model 1959 a v duchu oné doby je vyvedené i místní zelinářství, trafika nebo pošta. Zkrátka to tu vypadá jako v padesátých letech minulého století. Záměrně. Obyvateli tohoto pečlivě oploceného městečka jsou pacienti s demencí. A design jejich mládí jim podle odborníků pomáhá prožít závěr života aktivně a s úsměvem na rtech.

Reminiscenční terapie

Experiment, který v americkém San Diegu odstartoval letos, je první svého druhu. Vychází ovšem z vyzkoušeného přístupu, jemuž se říká reminiscenční terapie. Jak dobře víme, mozek postižený demencí postupně ztrácí paměť, tenhle proces však v první fázi poškozuje zejména krátkodobou paměť – zapomínáme, kde jsme zaparkovali auto a že se na plotně smaží lívance.

Nejpevněji jsou v neuronových okruzích naopak uloženy vzpomínky z období dospívání a rané dospělosti (obvykle se uvádí 10–30 let). A ukázalo se, že pacientům s demencí kontakt s relikviemi tohoto období pomáhá. Dobový tisk a poslech hudby, nábytek, předměty denní potřeby nebo fotografie – cokoli, co připomíná zlaté časy mládí, zlepšuje pamětníkům náladu, posiluje jejich chřadnoucí paměť i kognitivní schopnosti. Řada zařízení pro seniory s demencí má tak ve skladu krabici s takovými půl století starými starožitnostmi.

Ta ambicióznější pak zkoušejí jít ještě o trochu…