Dopisy

Pravda v čase lži

Respekt 45/2018

Nechci podceňovat negativní dopady některých zdrojů informací nebo tvrzení veřejně známých osob (zejména politiků) na názorovou orientaci veřejnosti, její nálady, hodnotové preference atd. Nicméně v kontextu zamyšlení J. Soboty vidím tři zásadní problémy.

Křesťanství, nacismus, komunismus, pozitivismus, liberální demokracie, feminismus – která z těchto „konspiračních teorií“ je vlastně ta skutečně „pravdivá“? Vždyť všechny se vyznačují barvotiskovým rozdělením světa na ty, kdo již byli „osvíceni“, a ty, kteří nechápou, v horším případě těm prvním ještě škodí.
Stejně problematický je samotný „labeling“ té které názorové platformy „uctívané“ konkrétní subkulturou jejích přívrženců. Negativní reklama je navíc mnohdy ta nejlepší reklama. A rozdělení světa na solidní a lháře tak jednoduché a (bohužel) často zavádějící.
A konečně pozor na národní kontext, ve kterém se „konspirační teorie“ vyskytují. Díky B-hu, nejsme Američané… jsme Češi, a jestli je něco na tomto národě sexy, tak naše „geneticky vštěpovaná“ nedůvěřivost k „velkým vyprávěním“, jež spolehlivě vede jejich posluchače k postupné neutralizaci zaslibovaného příchodu neodvratné apokalypsy… nebo „ráje“. Jsme možná „smějící se bestie“, ale „víme svý“.

Takže ať se na mě pan Sobota nezlobí, ale klidně si poslechnu Kapalovo Svobodné rádio nebo přečtu něco na Aeronetu bezejmenného VK, stejně jako zalistuju v Křetínského Reflexu či Bakalově Respektu. Už Talmud přece učí, že „moudrý je ten, který vidí“ – což si já překládám – „ten, který vidí věc z několika odlišných úhlů pohledu“. Protože pouze nepředpojatý, pluralitní přístup k práci se zdroji dává možnost porozumění, otupuje hrany nevraživosti a spolehlivě otevírá dveře nevyhnutelné lhostejnosti.

Vladimír Kostka, Praha

Věk závisti

Respekt 47/2018

Závist je jediný ze sedmi smrtelných hříchů jmenovaných Řehořem I., za nějž se stydíme, ale také jediný, který nepřináší potěšení. Naopak závist je vždy nepříjemná. Spouští ji vnější podněty, nepříznivý výsledek srovnání nás samotných s jinými lidmi, zpravidla nám podobnými. Srovnatelnost je ale pouze jedna z podmínek, aby se rozběhla. Druhou je, že nepoměr musí být také v nějaké pro nás podstatné dimenzi. Když víme, že nemáme hudební sluch, a proto v tomto směru ani žádné ambice, nezávidíme někdejšímu spolužákovi ze základky, jenž dostal možnost vystoupit na prestižní scéně. Jinak tomu ale možná bude v případě kolegy z konzervatoře. Třetí podmínkou je, že to, co dané osobě závidíme, musí být těžko dostupné, a tudíž nedostatkové. Poslední roznětkou závisti je přesvědčení, že příslušná výhoda je nezasloužená, získaná možná podvodem nebo šťastnou náhodou.

Někteří neurovědci mají za to, že kdesi v mozku nám neustále běží sociální „kalkulačka“ a my se ustavičně srovnáváme s ostatními, jakou pozici v naší skupině zastáváme. Když vnímáme propad našeho postavení, nebo jeho pouhé nebezpečí, začínáme jednat. Snaha neklesnout nepřijatelně nízko, je podle nich jako trn v patě, a tudíž prazákladem motivace. Závist, ať už bílá nebo černá, v tom hraje zásadní roli a v tom spočívá její evoluční význam.

Michal Čakrt

Česko zopakuje po světě slavnou mitterrandovskou snídani s disidenty

Respekt.cz

V článku pana Ondřeje Kundry Česko zopakuje po světě slavnou mitterrandovskou snídani s disidenty jste použili fotografii z první snídaně, kterou mi daroval François Mitterrand. O replice se dozvídám poprvé z tohoto článku, takže panu Kundrovi děkuji.

O snídani jsme uspořádali dvě velké výstavy, včetně odtajněných šifer StB. Jsem autorem knihy a s Velkým Evropanem jsem jednal pětkrát. Zmiňuji to proto, že Jazzová sekce zaznamenala během současného dvouletého pobytu pana velvyslance jeho takový nezájem o bývalého prezidenta, že jsme se již před časem rozhodli uspořádat vzpomínku sami. A to před jeho bustou, kterou jsme zaplatili z vlastních kapes a instalovali před několika lety – aniž by ji současný francouzský velvyslanec v Praze kdy navštívil, stejně jako pan Macron, který pět minut chůze od busty popíjel s panem premiérem pivo. Snídaně proběhne v onen den a čas. Děkujeme za článek.

Karel Srp, předseda Jazzové sekce

Babiš vs. Babiš, Nový Andrej Babiš

Respekt 47/2018

Proč miluju Respekt? Protože si vždycky s odstupem a nadhledem přečtu fakta. Nevadí mi, že jsou někdy i týden stará, ale o to jsou kvalitnější. Hodně článků je teď kvůli AB plných emocí. V Respektu si prostě přečtete to důležité bez zbytečných „wow“ nadpisů.

Michal Dovrtěl

Poctivě jsem tady četl ty komentáře k Babišovi, což je v prostředí ovlivněném Švejkem určitý druh sebetrýznění. Když jsem si dnes přečetl o tomtéž v novém Respektu, bylo to, jako kdyby mi někdo na ty rány pokládal obklady.

Ivan Derer

Jedním z důvodů, proč si předplácím Respekt, je ten, že redaktoři dokážou s nadhledem popsat aktuální palčivé kauzy, které ve společnosti jinak vyvolávají spoustu emocí. Ať už to byla kauza #MeToo, syrští sirotci nebo nyní „puč Palermo“.

Jiří Komárek