Bezpečnostní rizika? Rusko, terorismus, extremismus

S bývalým šéfem civilní rozvědky a bezpečnostním expertem Petrem Zemanem o nebezpečích, která hrozí České republice zvenčí, policejní šťáře u jeho bývalých kolegů a o tom, jestli tajné služby ovládají politiky, nebo naopak.

Co si laik může představit pod slovem rozvědka?

Říkáme tomu vnější zpravodajská služba. Laik by možná řekl špionáž. Jde o získávání informací ze zahraničí, které jsou důležité pro bezpečnost této země. Někdy je služba získává z otevřených zdrojů, tedy z médií a nejrůznějších veřejně dostupných pramenů, jindy s pomocí tajných spolupracovníků, tedy operativní cestou. O tom ale nemůžu mluvit konkrétně.

Sledování, odposlechy, slídění v elektronickém prostoru a tak podobně?

Služba má různé nástroje. Opravdu se tady nemůžu pouštět do podrobností.

Jak česká rozvědka určuje, co je pro stát důležité v zahraničí sledovat?

Je to dáno zdravým rozumem. Ona všeobecně známá bezpečnostní rizika – pokusy cizích zemí ovlivňovat politické zájmy Česka v náš neprospěch a jejich prospěch, extremismus a terorismus –, na to nepotřebují zpravodajské služby nějaký mustr a nebezpečí si vyhodnocují samy. Pochopitelně na řadě věcí se shodujeme a sdílíme je se spojenci. Jediná oblast, kterou společně nelze sdílet, jsou otázky hospodářských zájmů České republiky, v tom si plaveme sami.

Co si pod tím máme představit?

Třeba při prodeji strategického českého podniku zahraničnímu partnerovi rozvědka zjišťuje informace o zájemcích. Když má zájem čínská firma, nemůžeme se samozřejmě ptát čínské tajné služby na kvalitu kupce. Ale nedělá se to ani v případě spojenců. V této oblasti má každý stát vlastní zájmy.

Pokud se bavíme o bezpečnostních rizicích z hlediska rozvědky, která jsou dnes nejzávažnější?

Podle mého názoru je to především ruský vliv, fenomén, který je poslední čtyři pět let velmi zřetelný. Je tu vidět snaha o rozklížení našich přirozených evropských vazeb a úspěšná snaha ovlivňovat část zdejší populace. Dalším rizikem jsou sociální sítě, které se staly silným nástrojem dezinformace. Ale to už jsem ve vodách, jež se netýkají pouze práce rozvědky. Takže jednoduše: Rusko, terorismus, extremismus.

O co by stát přišel, kdyby neměl rozvědku?

Obecně vzato v případě ozbrojených střetů i v mírových dobách by se podstatně zmenšila možnost země vyhodnotit, jaké má protihráč úmysly, například v oblasti ovlivňování politicko-ekonomických událostí. V případě prodeje citlivých technologií či zbraní do problematických zemí by si stát koledoval o problémy. Nelze se spolehnout na to, co píšou noviny nebo jakými informacemi disponuje státní aparát.

Rozvědka je nástroj politiky státu a vy musíte spolupracovat s vládou i jednotlivými ministry. Jak taková spolupráce probíhala tehdy a jak to vypadá dnes?

To byla, je a zřejmě bude nadále velmi tristní záležitost. A nejen u nás. Spolupráce moc nefunguje, politici často naše informace nebrali vážně nebo zadávali úkoly, které nám nepatřily.

Veřejnost mnohdy přemýšlí nad tím, zda tajné služby řídí politiky, nebo jestli politici řídí tajné služby. Jak tohle vypadá v České republice?

Ve slušné zemi politici neřídí tajné služby a tajné služby neřídí politiky. Tajné služby ale musí zacházet se svými zákazníky, tedy politiky, opatrně jako s nevypočitatelnými dětmi. Politici mají tendenci informace zneužívat ve prospěch někdy dobré věci – a někdy jejich partikulárního zájmu. Čím je hranice vzájemného účelového ovlivňování neprostupnější, tím je země zdravější. Je smutné, když se v některých státech při každé změně vlády vyměňují šéfové bezpečnostních institucí. To rozhodně není v pořádku.

Dnes tu máme premiéra, který je podezříván, že chce a dokáže bezpečnostní složky, včetně tajných služeb, využívat ve svůj prospěch. Jak se může tajná služba bránit?

Šéf tajné služby by měl být zmužilý a rozumný člověk, který takový pokyn neposlechne. Buď se otevřeně vzbouří, rezignuje, anebo to zahraje do autu. To je takový český způsob. Bohužel v Česku je jeden případ údajného zneužití tajné služby u soudu – jde o to, že generálové Páleník a Kovanda nedokázali odmítnout zakázku od spolupracovnice premiéra, kterou služba dělat neměla. Co se týče Andreje Babiše, to je v mnoha ohledech zvláštní případ a určitě by rád osobně tajné služby řídil. Ale nemá na to – naštěstí – čas. V Česku máme tři tajné služby, vláda potřebuje jejich zasvěceného koordinátora, kterého léta nemá.