Přežije česká levice?

V kavárně u Václavského náměstí listuje telefonem plzeňský hejtman Josef Bernard a ukazuje, kolik lidí ho v posledních dnech oslovilo. Sociální demokrat ze západu Čech, bývalý ředitel Škody Transportation, se u té záplavy podpůrných zpráv tváří trochu udiveně. „Neměl jsem pocit, že píšu zase něco tak zvláštního, napsal jsem jen na Facebook, proč jsme dopadli špatně ve volbách,“ říká. „A kvůli tomu se teď chce se mnou sejít spousta straníků a pobavit se. Z toho je vidět, že v té straně dřímá velká chuť něco dělat a měnit.“

Těch pár řádek na sociální síti bylo dost důrazných, Bernard zhodnotil volby jako „pořádný debakl“ a popsal jeho příčiny v minulém chování partaje: „Tu jsme rudli, proháněli se s motorkářským gangem z Divokého východu, nechávali jsme se obdivovat východními trolly na Facebooku a tancovali hradní častušku, občas někdo zhnědl a s vervou se pustil do cikánů a jiných nepřizpůsobivých individuí, obdivoval se autoritářským vůdcům a dštil síru na tu prokletou Evropskou unii. Prostě aby se v tom čert vyznal, natožpak chudák volič.“ V prostoru ta slova rezonovala dost silně zejména kvůli kontrastu s hodnocením voleb z vedení strany: předseda Jan Hamáček těsně po sečtení hlasů interpretoval výsledky ČSSD jako „odražení se ode dna“.

Sociální demokraté teď vymýšlejí, co by to bernardovské „něco dělat“ mělo proměnit a jak se od toho dna odrazit doopravdy.

Dostat Hamáčka z kouta

Problémy sociální demokracie spočívají v úbytku počtu členů, snížení financí…