0:00
0:00
Kontext22. 9. 201812 minut

Česko hledá sirotky

Jaký život by čekal padesát opuštěných syrských dětí v péči naší stoleté republiky

,
foto: Matěj Stránský
„Začátek byl hrozný, teď jsem tu doma.“ (Syřanka Hanan)
Autor: Matěj Stránský

V Česku se v půlce září rozhořela debata o tom, jestli by tato země měla přijmout padesát syrských sirotků, kteří žijí v otřesných podmínkách uprchlických táborů. Otevřela ji lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová, která letos v dubnu navštívila přeplněný uprchlický tábor Moria na řeckém ostrově Lesbos, kde viděla žít v provizorních podmínkách náctileté děti. Dostala tedy nápad, že by český stát mohl dát aspoň části z nich šanci na lepší život a v rámci dobročinného gesta jich padesát přijmout do své péče. Šojdrová návrh v půlce září představila v Praze na půdě Senátu v doprovodu zástupců občanského spolku Češi pomáhají. Návrh byl poměrně neurčitý, nemluvil o připravené skupině dětí, vládě poskytoval široký manévrovací prostor vybrat si děti podle svých kritérií.

Iniciativa Šojdrové by možná potichu zapadla v byrokratickém „zkoumání situace“, kdyby o den později premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro deník Právo neřekl, že Česko nepřijme žádné uprchlíky – a to ani zmíněné sirotky, protože přece „jich máme dost vlastních“. Jeho slova vyvolala u části veřejnosti i některých politiků znechucení: odmítat válečné sirotky je přece proti obecným lidským hodnotám, padesát je navíc malé číslo, které by desetimilionové Česko bez problémů zvládlo, argumentovali. Gesto Šojdrové vyvolalo vlnu solidarity, spolku Češi pomáhají se prý přihlásila stovka rodin, které jsou ochotné se syrských dětí po jejich příchodu nějakou formou ujmout.

↓ INZERCE

Babiš ale neustoupil a naopak obvinil Šojdrovou…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc