Bratr z ledu

Kdo má sourozence autistu, může si připadat, že prochází světem rodičů lehce nepovšimnut. Tak jako katalánská spisovatelka a umělkyně Alicia Kopf, která napsala knihu Bratr z ledu. Nejde však o příběh ve stylu jímavého Rain Mana. Autorka anamnézu propojila se svou vášní k historii polárních expedic i s reflexí vlastního života a tvorby. A tragikomické osudy polárníků se tak prolínají s výpravou za nalezením vlastního hlasu a uměleckého vyjádření.

Kniha ostatně uzavřela její dvouletý výtvarný projekt zahrnující tři výstavy s názvem Àrticantàrtic, ve kterém pátrala po kořenech svého zápalu – a výsledkem je spíš velká hra než tradiční román. Artefakt, jenž se dá číst mnoha způsoby, a přitom jej pozoruhodně drží pohromadě neustálá přítomnost ledu na nebezpečných výpravách i stejně nezaručených vztazích.

Staromódní eposy

Jak Alicia Kopf vzpomíná v deníku The Guardian, vše odstartovaly opakující se sny o ledu. Tehdejší přítel jí dal deník irského polárního průzkumníka Ernesta Shackletona, od nějž se dostala k Robertu Pearymu: americký průzkumník byl prohlášen za prvního člověka, který dosáhl v roce 1909 severního pólu, ale jeho prvenství bylo zpochybněno Frederickem Cookem. Stejně tak ji fascinuje tragický souboj o prvenství na jižním pólu, kdy Nor Roald Amundsen porazil 14. prosince 1911 těžkotonážní, dokonale vybavenou výpravu Brita Roberta Scotta.

„Nechtěla jsem však jejich příběhy jen nostalgicky opakovat. Chtěla jsem…