Mnozí myslitelé soudí, že informační technologie fatálně poškozují vztah lidí k přírodě, uzavírají je do umělého světa, kde pro zvířata není místo. Německý filozof a novinář Alexander Pschera (1964) naopak razí tezi, že digitální přístroje načaly nadějnější kapitolu vztahu lidí a zvířat. Po tzv. druhém internetu, internetu věcí, přichází třetí generace internetu, jenž propůjčuje hlas přírodě. S knihou sice není těžké polemizovat, přesto si zaslouží přečíst a ocenit za hledačství.
Tak jako internet lidí měnil společnost a internet věcí každodennost, proměňuje se podle autora s internetem zvířat jeden ze základních aspektů našeho světa – náš obraz o přírodě už není idealizující, nýbrž realistický. Konfrontuje nás s interakcemi mezi zvířaty a prostředím, v němž žijí, a postuluje tři nová práva zvířat. Každý živočich má právo na vlastní identitu, má právo, aby ho člověk znal a chránil – a také na to, aby ve svém životním prostředí nalezl optimální podmínky. Internet coby síť sice může připomínat ekologické systémy, ale autor silnými formulacemi zakrývá, že je stále především výtvorem člověka. Těžko mluvit o tom, že by byli aktivními subjekty a vědomě s námi komunikovali. Snad si to lze představit u psa, ale ne u divokého tvora, který si k nám nevytvoří vztah jen na základě toho, že jej pomocí do těla zabudovaných přístrojů budeme pozorovat. Navíc to je značný zásah do jeho života.
Nicméně knihu můžeme vnímat i jako uměleckou vizi, v níž autor reinterpretuje Červenou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
