Dělám, co je třeba

Ta věc mě šokovala, přímo vyděsila. V pořadu zazněla tvrdá pornografie,“ říká šestačtyřicetiletý muž kolegům u stolu v jedné ze zasedaček rozlehlé budovy na pražské Vinohradské třídě. Je konec července a na zasedání Rady ČRo se právě probírá úryvek z románu Alana Hollinghursta Linie krásy, který Český rozhlas v červenci odvysílal na kulturní stanici Vltava. Vyděšeným řečníkem je radní Tomáš Kňourek, jemuž „tvrdou pornografii“ evokuje několikasekundový výňatek z dvouhodinového čtení popisující hlavní postavu, která pozoruje muže v plavkách a jeho erekci u bazénu. „Co bude příští otevřené ‚umělecké‘ okénko? Pedofilie? Teror na dětech? Rituální vraždy?“ hlásil o dva dny později hlavní článek českého manipulativního webu Parlamentní listy, kam Kňourek od minulého roku pravidelně přispívá. Šéfredaktor Vltavy Petr Fischer sice později logicky namítl, že veřejnoprávní médium v citlivé míře ctí uměleckou licenci, a pokoušel se zjistit, proč radní vidí ve zmíněném díle pornografii, ale rozhlasová rada se až na poznámky o „drsném masu“ v letním vedru k další debatě nerozhoupala. Pokud se udivený posluchač s touto cestou do ztracena nespokojí, zažije velká překvapení.

Změna atmosféry

Například pokus pečlivěji prozkoumat názory zmíněného Tomáše Kňourka skončí solidním zmatkem. Texty člena rady se hemží silnými slovy, urážkami a varováním před útokem jednou „Sorosovými mediálními ovečkami“, jindy zase „duhovými neomarxisty“ nebo „mejnstrýmovou stokou“. V argumentech…