Trumpův valčík

Dobře poslouchejte. Ten zvuk, který se linul ze středeční společné tiskové konference předsedy Evropské komise a prezidenta Spojených států, byl Donald Trump, který se znovu pokouší zařadit zpátečku. Je to vlastně už běžná rutina. Začnete metáním urážek na hlavu protivníka, z nichž některé mají reálný základ, ale většinou se jedná o divoké přehánění. Pokračujete výhrůžkami extrémními důsledky. Potom se s dotyčnou stranou setkáte, začnete couvat a triumfálně oznámíte, že jste svět zachránili před krizí způsobenou především vaší vlastní rétorikou a chováním. Říkejme tomu třeba Trumpův valčík.

Vzpomeňme například prezidentovo chování ohledně Severní Koreje. Začal tím, že označil Kim Čong-una za „šílence, kterému nevadí, když nechá vyhladovět a zabíjet vlastní lid“. Pohrozil „ohněm a hněvem, jaký svět dosud nikdy nespatřil“. Vlastní krizi pak vyřešil jednostrannými ústupky Kimovi a gejzíry slov o tom, jak Severokorejci „milují“ svého diktátora a jak mu on, Trump, důvěřuje. Stejný postup byl aplikován na Evropskou unii, kterou ještě nedávno popsal jako „horší než naši nepřátelé“. Teď, po setkání s Jeanem-Claudem Junckerem nám říká, že EU a USA se „skutečně milují“. V dohledné době se připravte na něco podobného v případě Číny.

Pro Trumpa nemá tato strategie žádné důsledky, protože jeho slova nic neváží. Začne tím, co ve své knize The Art of the Deal (Umění dohody) nazval „pravdivou hyperbolou“ (v protikladu k mnoha otevřeným lžím, které také používá), a potom, když…