U jednoho ohně

Během zkušební doby jsem práci v pražské laboratoři vyměnil za nárazový džob řidiče na turné zahraničních skupin. Lákalo mě cestování a vzrušení poznat osobně zákulisí velkých koncertů i oblíbené kapely,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý Libor Palucha na přelomový okamžik svého života i tvorby. Podobně k téhle práci dospěl i o dva roky mladší Jan Tomáš:  kvůli zápalu pro hudbu nedokončil studia práv a psychologie. A někde tady se začal rodit i společný projekt obou kytaristů pojmenovaný jednoduše Tomáš Palucha, se kterým právě vydali novou desku Čaro.

„Muzika je pro nás síť lidí, na které narazíš během turné. Svět je díky tomu mnohem menší, než se zdá,“ vysvětluje duo myšlenku projektu, který přesahuje geografické hranice i žánry.  Do jejich společných hudebních kořenů totiž přirozeně začali vstupovat i další muzikanti – když se kapelám, které vozili, zmínili, že sami hrají na kytaru. V atmosférických nahrávkách jsou tak vepsané monotónní kilometry na dálnicích, hovory v dodávkách i přátelská pouta mezi lidmi, jež spojuje sveřepý přístup k věci. Je to hudba komunitní, nevyzpytatelná a svým způsobem spirituální.

Nápady na novou desku vznikaly přímo před plátnem, když improvizovali na Letní filmové škole v Uherském Hradišti při němém snímku o čarodějnických procesech. Z volně plynoucího toku hudby vysekali osm prolínajících se skladeb, které mají zachycovat kouzlo koncertů. „Lidé často říkají, že nemohou s jistotou říct, kde naše hudba začíná a končí,“ popisují…