Temné síly

Tisková konference Donalda Trumpa v Helsinkách byla nejtrapnějším vystoupením jakéhokoli amerického prezidenta, na jaké si dokážu vzpomenout. Nesmyslné pokusy ze všeho se vymluvit pak vyzněly ještě absurdněji. Katastrofální a ponižující představení však překrylo jiný rys Trumpova výkladu Ruska. Jak nedávno tweetoval, „naše vztahy s Ruskem nebyly NIKDY horší díky mnoha letům americké hlouposti a stupidity“. Tato představa je dnes v Trumpově mysli pevně zaklesnuta a formuje jeho pohled na Putina a Rusko. A je to téma, které je potřeba brát vážně.

Představa, že Washington „ztratil Rusko“, se opakovaně vynořuje od poloviny devadesátých let. Vím to, protože jsem patřil mezi ty, kdo ji razili. V magazínu deníku The New York Times jsem v roce 1998 tvrdil, že „nejdůležitější na celé proměně světa po konci studené války je transformace Ruska. Podobně jako v případě Německa a Japonska v roce 1945 i tentokrát trvalý mír vyžaduje, aby byla Moskva integrována do západního světa. V opačném případě se bude politicky i ekonomicky rozvrácená velmoc cítit ukřivděná a odmítne světový řád po studené válce.“

Tvrdil jsem, že k integraci nikdy nedošlo, protože Washington nenabízel dost ambiciózní pomoc. Zároveň nebral dostatečné ohledy na ruské bezpečnostní zájmy – například na Balkáně, kde Spojené státy provedly vojenské intervence, jež se přímo příčily ruskému vnímání světa.

Vzpomínky na Bushe

Dodnes věřím tomu, že George H. W. Bush a Bill Clinton propásli příležitost pokusit se…